Rok s Tamronem SP 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Objektiv je vyroben z kvalitních materiálů, byť není celokovový jako konkurent od Nikonu. Na druhou stranu plastové části působí solidním dojmem a objektiv je mimo to poměrně lehký (1,5 Kg), přesto nárůst hmotnosti po přestupu ze 70-300 je znatelný. Zoomový prstenec je z kvalitního potahu, po 1 roce používání nejeví téměř žádné známky používání. S tímto jsem se doposud u žádného objektivu nesetkal, vzhledem k tomu jak často a kde všude to používám. Některé fotografy možná překvapí umístění zoomového prstence poměrně hodně do přední části objektivu před prstenec ostření, mě osobně toto nedělá žádné problémy. Z boku objektivu jsou 2 přepínače, kdy jeden z nich je na stabilizaci (zapnutí/vypnutí) a druhý z nich na ostření (AF/MF). Protějšky Nikonu mají přepínače 3 (včetně nižších řad modelů jako byl i můj minulý objektiv 70-300), kde třetí přepínač slouží k výběru režimu stabilizace (Normal/Active). U Nikonu jsem byl na režim Normal zvyklý a používal jsem ho na fotografie panningem při delších časech, poměrně slušně to fungovalo, u Tamronu jsou tyto situace malinko těžší, ale nic zásadního. Vrátím se ale k samotné stabilizaci, která funguje neuvěřitelně dobře. Na druhou stranu je stabilizace na sport v podstatě zbytečná, protože sport rozhodně nepatří mezi statické objekty (pokud zrovna nefotíte šachy). Nicméně najdou se situace, např. statické detaily ve tmě, kdy ta stabilizace není na škodu. Osobně mívám stabilizaci v podstatě pořád vypnutou. Součástí originálního balení objektivu jsou obě krytky, sluneční clona a stativová objímka. Dodám jen, že všechny objektivy rozhodně nemají takto „bohaté“ příslušenství v základní cenové nabídce.

Obr. 1 – Tamron SP 70-200mm f/2,8 Di VC USD (Zdroj: www.tamron-objektivy.cz)

Co se týká obrazové kvality, tak ta je napříč celým rozsahem ohnisek špičková. Objektiv výborně kreslí už od clony f/2,8, což je opravdu obrovské pozitivum, které se u některých konkurenčních objektivů moc nevidí. Dokonce i s rozlišením 24 MPx si toto sklo poradí na celkem důstojné úrovni, takže občas i nějaký ten větší výřez si s tímto sklem dovolím. Co se týká chromatické aberace, tak ta se vyskytuje v extrémních situacích na nízká clonová čísla a při velkém zvětšení. Z uvedeného tedy vyplývá, že je v podstatě nepozorovatelná a ničemu nevadí, nicméně toto jsou i tak druhořadé informace, protože pro dnešní SW není aberace žádná překážka, stejně tak jako vinětace, kterou neřeším a dokonce do fotek občas z nějakého důvodu záměrně přidám. Shrnu-li to závěrem, tak obrazová kvalita je špičková v podstatě s žádnou limitací. Já osobně využívám plný rozsah ohniskových vzdáleností i clonových čísel, ovšem velmi často fotím právě na clonu f/2,8 z důvodů min. HO a tedy maximálního oddělení objektu od pozadí. Naopak při nějakých delších časech (typicky panning apod.) se extrémně vysokým clonovým číslům moc vyhnout nedá, proto i ty občas používám. Kdybych měl tedy výstup zhodnotit, dal bych plný počet bodů (v této třídě objektivů). Jak je patrné z přiloženého obrázku, tak obrazová kvalita je i v extrémech (200mm + f/2,8 + pohyb) výborná.

Co se týká autofocusu, tak AF je poměrně rychlý, ovšem takovou rychlost, jako má TOP Nikon s VR2 nemá, na druhou stranu není o moc pomalejší. Jak jsem již výše uvedl, fotím s tím celkem bez problémů sport, na druhou stranu např. v boxu apod., kde jsou rychlé a zároveň nepředvídatelné pohyby by mohl být problém. Já ovšem fotím tímto sklem výhradně rally (potažmo motosport) a co se týká rychlosti, tak žádný zásadní problém jsem neřešil. Na cloně f/2,8 je sice nějaký odpad, od clony f/4 je úspěšnost zaostření pohybujících se objektů už poměrně hodně vysoká a od clony f/5,6 je úspěšnost v podstatě 100%. Co se týká přesnosti AF, tak s tímto nemám problém, ikdyž korekci ve fotoaparátu mám zapnutou na -6 dílků. Na druhou stranu u takových to skel se dosti často seřizuje tělo+sklo jako jeden celek, z čehož plyne, že těch -6 dílků je dost možná způsobeno na straně těla, nicméně mám to tak nastaveno jak u D7000, tak i D7200 a funguje to výborně na všech ohniscích i ostřících vzdálenostech. Co se tedy týká AF, asi bych dal 8b z 10b. Na obrázku přikládám fotografii, kdy AF stihl během průjezdu přeostřit na odlétavající listí.

Manual focus je v dnešní době minimálně používaný způsob ostření, nicméně jisté specifické situace MF žádají. MF používám při focení miniatur vážek nebo při focení vážek za letu, protože udržet ostřící bod na vážce, která je velmi malá (při focení miniatur) nebo za letu je téměř nemožné. V těchto situacích se uplatňuje MF. Co se týká Tamronu, tak jeho prstenec MF má příjemný chod (nejde ztuha a není volný), ovšem nejedná se o makro objektiv, takže stupnice není dostatečně jemná (na druhou stranu kdyby byla stupnice jemná, AF by to zcela jednoznačně zpomalilo, což by bylo u tohoto skla velmi nežádoucí), nicméně přesto všechno se na MF dá rychle zvyknout. Podotýkám, že objektiv má min. ostřící vzdálenost 1,3m, takže na nějaké velké makro detaily rozhodně není.

Při práci v protisvětle se na fotografii v jistých situacích odleskům nedá vyhnout. Je to zejména tehdy, fotím-li přímo proti silnému zdroji světla, jinak jsou odlesky potlačeny na celkem rozumnou mez. Na ukázkové fotografii jdou odlesky vidět na rukávu, mám ještě dvě podobné, kde tyto odlesky nebyly. Co ovšem rovněž v protisvětle občas vadí, tak je barevná „mlha“ v blízkém okolí světelného zdroje, která je rovněž patrná s přiloženého obrázku. Co se týká AF, tak ten v protisvětle pracuje kupodivu velmi dobře.

Ve sportu mám rád fotografování určitých detailů. S Tamronem nemám s tímto problém, nicméně často raději přicloním na f/4,0, protože f/2,8 není nezbytně nutná a s rostoucí clonovým číslem se zvětšuje HO, které občas pokryje i nějakou tu nepřesnost v zaostření. Při fotografování podobných fotografií je potřeba akorát hlídat to, aby se AF nechytl odlétavajících kamenů, místo vozidla. Někdy sice je více originální, když se AF chytne právě odlétavajích kamenů, ale to mezi případnými zákazníky není moc oblíbené. Dále pak hrozí, že při přeostření není ostré ani auto a ani odlétavající kameny. Fotoaparáty Nikon mají zajímavou funkci, která se jmenuje „sledování objektů s blokací“, pomoci které se dá AF v několika úrovních uměle „znecitlivět“. V praxi to pak znamená, že když před ostřícím bodem krátkodobě proletí nějaký předmět, tak AF na něj záměrně nezareaguje.

O úspěšnosti zaostřených fotografií jsem se již zmínil v úvodu, nicméně v tomto odstavci to detailněji rozeberu. Úspěšnost se mění vlivem mnoha faktorů, jako jsou: podmínky, typ sportu, modelu fotoaparátu (a jeho vhodného nastavení) atd. Co se týká rally (potažmo motorsportu), se kterou mám největší zkušenosti, tak jsem během jisté doby zaznamenal několik skutečností, které ovlivňují úspěšnost zaostření. Jako ukázku přikládám modelový příklad v podstatě jednoho z extrémů na zaostření, který na rally bývá (viz. obrázek). Tímto mám na mysli řadu skutečností: 1) bílé auto (AF obecně má s ostřením na bílou barvu problémy a u bílých aut na rally to jde někdy znát); 2) fotografie zepředu při pohybu; 3) vysoká rychlost (odhadem tam mohl jet tak min. 130 km/h); 4) relativně velký detail na auto; 5) vysoké tele ohnisko (175mm x Crop 1,5); 6) minimální clonové číslo (f/2,8); 7) Ostré světlo (V ostrém světle se úspěšnost snižuje, mám s tímto zkušenost u mnoha focení i např. lidí. Dokonce i v protisvětle je úspěšnost dosti vysoká.); 8) Auto ve skoku. Fotografie na obrázku tedy obsahuje snad všechny možné extrémy a je ostrá, nicméně takovou úspěšnost u 100% fotek neočekávejte. Nicméně při omezení jen některých faktorů se dá dostat na výbornou úspěšnost. Já často fotím na f/2,8, ale když jede nějaké auto, které prostě musím vyfotit, tak pro jistotu přicloním i na f/4 nebo pokud je pozadí daleko i na f/4,5-5,6. Hodně to závisí na podmínkách, ale s f/2,8 to ve vysokých rychlostech moc nepřeháním. Na druhou stranu když mě pozadí nebo nedostatek světla přinutí i v extrémech clonit na f/2,8, pak fps trošku více podržím, aby se úspěšnost zvýšila. Standardně fotím v sekvenci na 2-4 snímky.

Při sportu, kde figurují lidé „přímo“ se situace malinko ztěžuje. Problém je s HO na cloně f/2,8 a při rychlých pohybech na ohnisku 200mm už AF v podstatě nestíhá. Situace se ovšem viditelně zlepšuje od zaclonění na f/4 kdy je HO přeci jen o něco větší. Obecně platí, čím méně předvídatelný a rychlý pohyb, tím horší pro správné zaostření. Upřímně asi si nedokážu představit fotit s tím box, který je extrémně rychlý a nepředvídatelný. Jako ukázku snímku jsem vybral z Mad Race, kde byla na účastníky stříkána voda z hadice, takže jsem musel trochu bojovat i s tím, aby bylo zaostřeno tam, kde bylo plánováno. Opět bych ale chtěl zdůraznit, že jistý vliv na zaostření má samozřejmě i tělo, kdy s Nikonem D7200 jsou výrazně lepší výsledky, než z D7000. Tip na závěr: Pokud můžete, snažte se využívat křížové ostřící body, protože ve srovnání s ostatními je rozdíl viditelný.

Specifické situace vyžadují specifická řešení. Někdy je to prosté, stačí se toho nebát. Úvodem a vůbec níže prezentovanou fotografií, jsem chtěl naznačit, že pokud vám je ohnisko 200mm nedostačující, pak máme k dispozici ořezový nástroj v editoru. Uvedenou fotografii jsem výrazně ořezal a to tak, že jsem originálu ubral 50% celkového rozlišení, tedy 16 Mpx jsem ořezal na 8 Mpx. Na webovou prezentaci s tím není absolutně žádný problém, i tisk nenáročných plakátů by to podle mne sneslo. Úmyslně jsem při samotném focení trošku více přiclonil, jednak abych docílil větší HO, ale také pro to, aby co nejvíce pixelů bylo efektivně využito. Samozřejmě asi by byl nesmysl ořezávat takto všechny fotografie, uvedl jsem to jen jako příklad jisté improvizace v nouzových situacích.

Jak jsem již napsal v prvním odstavci, tak Tamrona jsem chtěl brát i do přírody. Přestože fotím s tímto sklem už více než 1 rok, tak moc zkušeností v přírodě nemám. Na obrázku je fotografie Labutě, která je focena na cloně f/3,2. Opět platí pravidlo, že s rostoucím clonovým číslem se zvětšuje úspěšnost správné ostrosti tam, kde bylo ostřeno (vlivem větší HO). Nicméně nejedná-li se o nějaké prudké pohyby, je i min. clonové číslo f/2,8 poměrně na slušné úspěšnosti v zaostření.

Název odstavce zní možná až příliš vědecky, nicméně celé je to prosté. V praxi se setkávám s ostřením aut, kdy mě svítí světla přímo do objektivu. Samotná světla by ještě nebyl tak velký problém, jako výkonná světelná rampa, která se používá výhradně v noci. Ostření přímo proti takto světlému zdroji mi činilo do nedávné doby velké problémy a AF přejížděl od kraje ke kraji. U Tamronu je to jiné, zde AF celkem obstojně pracuje (zkoušeno na D7200, na D7000 nezkoušeno). Pozn. V Kombinaci s D7200 je velká výhoda i s expozičním měřením matrix (na poloautomat je to jediné měření, které používám), kdy z podobných fotek nezbude jen světelný zdroj a vše okolo černé, jako u starších těl.

Tamron SP 70-200mm f/2,8 Di VC USD mne velmi zaujal a jsem rád, že právě před rokem jsem zvolil tuto volbu. Kdybych se nyní měl rozhodnout znovu, zvolil bych stejně. Abych tuto recenzi shrnul, tak jedná se o špičkový zoom (také je to současně nejdražší objektiv, který Tamron prodává), který uspokojí celou řadu fotografů (Ty, které neuspokojí tak nejspíš fotí pevnými světelnými teleobjektivy, které stojí statisíce, které už jsou bez kompromisní). Především oceňuji špičkovou obrazovou kvalitu, přesný AF, který sice není nejrychlejší, ale pomalý také rozhodně není. Obrazové vady zvládá velmi dobře, občas se nějakému tomu odlesku nedá předejít, ale to jsou výjimečné případy. Objektiv není sice nejlevnější, ale konkurent Nikonu je v ceně skoro 2ks těchto Tamronů, proto poměr cena/výkon je výborný a to podotýkám, že se nejedná o žádný kompromis, ale o plnohodnotné sklo, které se musí brát vážně (resp. já ho vážně beru). Jako závěrečnou fotografii tohoto článku přikládám snímek z rally Hustopeče, kde krajina v kombinaci se zapadajícím sluncem dokáží udělat výbornou atmosféru.

Máte-li nějaký dotaz, který souvisí s tímto článkem, tak mne můžete kontaktovat přes facebook nebo taky na mé facebookové stránce RC PHOTO.

Obr. 12 – Exif: čas 1/500 s; clona f/6,3; ISO 2500; ohnisko 200 mm; Fotoaparát: Nikon D7200