Koncem roku 2017 jsem zvažoval o nějaké náhradě Nikonu D7000, které bylo mé tzv. druhé tělo. Jako adekvátní doplněk k mé D7200 jsem chtěl vyzkoušet kategorii full frame. Vzhledem k tomu, že nejsem profesionál, tak: a) byl rozpočet omezený a b) nepotřebuji 100% úspěšnost zaostření. Zvažoval jsem tedy dvě resp. tři těla: D600, D610 a D700. Na D600 jsem poohlížel už delší dobu, ale neustále mne odrazovaly komentáře a příspěvky na fórech, že je to doslova nepoužitelné tělo pro sport, protože má špatný AF modul. Na druhou stranu jsem D700 nechtěl z důvodů zastaralých technologií, staršího snímače, který má navíc jen 12Mpx (nic pro mne, protože nástroj pro ořezy patří mezi mé nejoblíbenější). Jediná rozumná náhrada byla tedy D600 a jelikož jsem dostal zajímavou nabídku, tak nebylo co řešit. O tom, jak moc jsem nebo nejsem s fotoaparátem spokojený se dočtete v tomto článku, kde shrnuji své první dojmy po nafocení několika akcí. Většinu odstavců věnuji právě ostřícímu modulu, protože vše ostatní (jako je například mechanická konstrukce a ergonomie) je relativně jednoduše dohledatelné na internetu. Opět se jedná o praktickou recenzi a níže uvedené fotografie jsou do jisté míry editovány v softwaru (nejedná se tedy o surový výstup z fotoaparátu).

Nenáročné ostření pohybu

Jako hlavní měřítko, které vždy u hodnocení foto techniky často používám, jsou rallyová auta. Co se týká ostření aut zepředu, tak fotoaparát funguje velmi dobře. Rád bych také podotkl, že při focení podobných fotek často používám nízké clonové číslo kvůli snížení hloubky ostrosti. Je to jinak hloubka ostrosti, která je zcela jiná oproti APS-C (závisí to na x dalších faktorech, které zde nebudu rozebírat), která mne u full framu hodně baví. Zkrátka je to tak trochu jiný svět, který mi v oblasti APS-C byl neznámý. D600 zvládá tyto situace velmi dobře a jestli je nějaký odpad, pak je zcela minimální.

Nikon D600

Exif: čas 1/3200s; clona f/2,8; ISO 640; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Úspěšnost zaostření na rally

Abych trochu detailněji demonstroval pojem „minimální odpad“, tak jsem schválně provedl takový menší AF test. Na jedné z menších akcí rally jsem fotil výhradně s D600 a s Tamronem 70-200mm f/2,8 VC USD. Fotil jsem celou reportáž zcela normálně tak, jak jsem byl doposud zvyklý (na místě focení jsem žádnou fotku nesmazal). Většina průjezdů byla na asi 3 snímky v sekvenci, někdy možná 4, někdy 2 atd. V PC jsem pak provedl roztřídění, kde jsem z celé reportáže vybral všechny fotografie, které splňovaly tyto kritéria: 1) auta zepředu; 2) krátký expoziční čas; 3) auta na fotografiích relativně velké (oddělil jsem extrémní miniatury). Tuto selekci jsem provedl z toho důvodu, abych eliminoval všechny rizikové faktory, které by činnost samotného AF ovlivnily a tento test by pak byl zcela nerelevantní. Všechny fotografie byly pořízeny na nízká clonová čísla (zejm. f/2,8 až f/3,5). Fotografie jsem roztřídil do kategorii dle výsledku zaostření: a) TOP ostrost i na 100% zvětšení; b) Dostatečně ostré (při zmenšení na web nejde poznat rozdíl v porovnání s kategorií „a“); c) průměrně ostré (při zmenšení na web jsou niance v nepřesnosti AF viditelné); d) fotky na smazání, které jsou viditelně neostré i při zmenšení na web. Celkem jsem analyzoval 174 odlišných fotografií a z toho byly fotky zařazeny do uvedených kategorií. Úspěšnost zaostření byla: a) 74%; b) 18%; c) 4,6%; d) 3,4%. Výsledek tohoto testu je dle mého názoru určitě velmi dobrý a troufl bych si říct, že je lepší, než všechny APS-C, které jsem kdy měl (D3000, D7000, D300, D7200).

Nikon D600

Exif: čas 1/2000s; clona f/2,8; ISO 640; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Ostření vzdalujícího se objektu

Co se týká ostření vzdalujících se objektů (v mém případě zejm. aut), tak úspěšnost zaostření byla u všech mých fotoaparátů, které jsem kdy měl, vždy menší než u objektů, které se k fotografovi přibližovaly. Do jisté míry tuto skutečnost ovlivňují odlétávající kusy bláta, kamení atd. za auty, na které AF pohotově přeostří, nicméně problémy jsou, i když za autem nic neodlétává. Ačkoliv je úspěšnost nižší, stále to je v mezi tolerance a nepovažuji to za zásadní problém.

Nikon D600

Exif: čas 1/800s; clona f/3,5; ISO 320; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Ostření rychlého pohybu

Co se týká velmi rychlých pohybů aut, tak jsem si vybral jedno místo, kde jsem už x-krát fotil také s D7000 a D7200. U obou uvedených APS-C fotoaparátů zde byly jisté limity AF, které byly spojeny s velmi rychlým pohybem aut a malou HO. S D600 jsem zde fotil výhradně na minimální clonové číslo f/2,8 a maximální ohnisko 200mm, kdy je HO velmi malá. Přesto jsem byl s výsledky velmi spokojený a kupodivu to velmi dobře fungovalo i na nekřížové AF body. Abych to shrnul, tak obdobné situace nejsou pro D600 nijak výrazně limitující a opět z mého pohledu lepší, než APS-C.

Nikon D600

Exif: čas 1/1250s; clona f/2,8; ISO 1000; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Ostření na bílou barvu

Ostření na bílá auta ve světle nebo v protisvětle bývá občas problém, ostatně výrobce na toto riziko upozorňuje také v manuálu. Ačkoliv se nejedná o žádný zásadní problém, tak právě špatné zaostření bílých aut tvoří většinu z těch fotek, které jsou na smazáni (většinu z těch 3,4% viz. odstavec výše). Nejedná se opět o žádnou zásadní nevýhodu, ale spíše o vlastnost snad všech zrcadlovek, které jsem kdy měl.

Nikon D600

Exif: čas 1/2000s; clona f/3,2; ISO 500; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Lidé v akci

Autům zde bylo věnováno už mnoho odstavců, takže přejdeme rovnou na náročnější situace. Jako první bych zde uvedl rychlý a nepředvídatelný pohyb lidí, který je focen na minimální clonové číslo, které mám a zároveň maximální ohnisko (viz. exif fotografie). Byl to opravdu hodně rychlý pohyb, sportovec se rozběhl a překážku úplně jednoduše přeskočil. Ostřil jsem na hlavu a výsledná fotografie dopadla velmi dobře, což jsem ani nečekal. Dále bych podotkl, že tato fotografie není žádná výjímka z pohledu úspěšnosti zaostření. Na úplný závěr bych jen podotkl, že veškeré fotografie ostřím režimem AF-C na jeden AF bod (3D atd. nikdy nepoužívám). Opět bych to shrnul tak, že ani u nepředvídatelného pohybu není potřeba se obávat, že by D600 nefungovala alespoň normálně. Řekl bych, že D600 naopak zde funguje nadprůměrně dobře, pokud to srovnám opět s APS-C.

Nikon D600

Exif: čas 1/1600s; clona f/2,8; ISO 800; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Rozložení AF bodů

Velmi zásadní nevýhoda, kterou tento fotoaparát má, je rozložení AF bodů. Na uvedený obrázek jsem schválně promítl matici AF bodů tak, jak je ve skutečnosti rozložení patrné v hledáčku. Výrazná nevýhoda je taková, že AF body jsou umístěny hodně blízko středové části. Pro tzv. rohové kompozice, jak je zobrazeno právě zde je tedy potřeba volit některé kompromisy: a) použít krajní bod a v PC následně fotku ořezat; b) zaostřit např. středovým bodem, zamknout AF, překomponovat (tato procedura musí být velmi rychlá, jinak za tu dobu objekt změní polohu). Pro tuto fotografii jsem volil způsob „b“. Jednalo se o příkrý výstup do kopce, takže pohyb byl velmi pomalý a mohl jsem bez problémů překomponovat. Celou proceduru jsem si pojistil clonou f/4, která mě zajistila vyšší HO a tedy i vyšší „toleranční pásmo“ pro případné drobné niance nepřesnosti zaostření.

Nikon D600

Exif: čas 1/2500s; clona f/4; ISO 640; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Krajní ostřící body

Co se týká krajních bodů a ostření právě na ně, tak mne v tomto ohledu zaujala D600 snad úplně nejvíc. Na všech předchozích fotoaparátech, které jsem kdy měl, byla úspěšnost na krajní body (+ minimální clonové číslo a maximální ohnisko) zoufale nízká. D600 je na tom tedy ve srovnání s APS-C výrazně lepší.

Nikon D600

Exif: čas 1/3200s; clona f/2,8; ISO 640; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Ostření detailů

D600 ostří také přesně na detaily z poměrně krátké vzdálenosti. V těchto situacích je navíc HO už opravdu výrazně, ale výrazně malá (ostrá je jen špička boty viz. obrázek) a přesto všechno si D600 s tím umí velmi důstojně poradit. Úspěšnost zaostření není sice nějak extrémně vysoká, ale určitě je minimálně nadprůměrná u těchto typů fotografií. Zatím jsem neměl možnost fotit obdobné detaily v extrémně zhoršených podmínkách, takže z toho zatím nemohu dělat zcela jednoznačný závěr. Nicméně fotografování za denního světla je opět velmi dobré.

Nikon D600

Exif: čas 1/2000s; clona f/3,2; ISO 500; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Fotografování v noci

Co se týká rychlého sportu v noci, tak zde je to z hlediska AF náročnější. Úspěšnost zaostření je viditelně nižší, což na druhou stranu se dá asi i očekávat. Přesto nemůžu říci, že jsem nespokojen, protože výsledky jsou opět lepší v porovnání s APS-C (D7000 a D7200). Dalším výrazně pozitivním faktorem je hranice použitelnosti ISO, která je u D600 opravdu hodně vysoká. Fotil jsem i chvílemi na ISO 6400 s tím, že si to v postprocesu žádalo nějaké odšumění, ale v podstatě šlo o elementární funkci a pro publikaci na web to bylo více, než dostačující. K citlivosti ISO se v budoucnu na svém blogu určitě vrátím.

Nikon D600

Exif: čas 1/500s; clona f/3,2; ISO 3200; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Postproces a měření expozice matrix

Vždy, když fotografuji v poloautomatickém režimu (S nebo A), tak používám měření matrix. Od modelu D7000 funguje poměrně spolehlivě, ikdyž v extrémnějších situacích s tím mají problém zejm. starší modely. Jak jsem uvedl v jednom ze svých předchozích článků, tak u D7200 funguje měření výborně a také lépe, než u modelu D600. Nicméně standardní situace zvládá D600 výborně, ale opět i v tomto modelu mám nastavenou trvalou korekci na +1/3 EV a většinou i standardní korekci na +1/3 EV (celkem tedy až +2/3 EV). V případě, který je uveden na obrázku měření ovlivnily nejspíš světelné zdroje v pozadí, takže fotografie byla podexponovaná. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi kvalitní FF snímač, tak zvýšení expozice o téměř 2EV nebyl v postprocesu žádný problém a dokonce ani na ISO 1600 to s šumem neudělalo prakticky nic. Obecně má D600 výborný snímač, který ještě relativně nedávno patřil mezi jedny z nejlepších na světě. Dynamický rozsah (v nějakém rozumném spektru citlivostí ISO) je velmi dobrý a plně srovnatelný s nejmodernějšími zrcadlovkami. Díky těmto výborným parametrům je možné v SW s fotkou dělat opravdu extrémní úpravy, vykreslovat výrazně stíny apod. a to vše snímač zvládne zcela bez problémů ve většině standardních situacích. Opět tedy manipulaci a práci s RAW výstupem hodnotím výborně.

Nikon D600

Před úpravou; Exif: čas 1/4000s; clona f/3,2; ISO 1600; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Nikon D600

Po úpravě; Exif: čas 1/4000s; clona f/3,2; ISO 1600; ohnisko 200 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD

Závěr

Přechodem na Full Frame jsem nadšený a to nejen ze samotné koncepce těchto fotoaparátů s „velkým snímačem“, ale také z modelu D600. Ačkoliv se nejedná o profesionální a tím pádem bezkompromisní fotoaparát, tak přesto bych ho určitě doporučil. Navíc vzhledem k tomu, za jakou cenu se D600 (D610) nyní prodává na bazarech, se jedná o velmi zajímavou volbu. Jsem s tímto fotoaparátem spokojen tak hodně, že jsem mu nedávno dokonce koupil nový objektiv a to Nikon AF-S 24mm f/1,8G ED, o kterém zde na blogu bude určitě v budoucnu minimálně jeden článek.

Máte-li nějaký dotaz, můžete mne například kontaktovat přes mou oficiální facebookovou stránku: Radek Caga Photography.

Nikon D600

Exif: čas 1/3200s; clona f/2,8; ISO 640; ohnisko 185 mm; Objektiv: Tamron 70-200mm f/2,8 Di VC USD