#12 Fotografujeme sport – jaký vybrat fotoaparát

V tomto článku série fotografujeme sport vám poradím s výběrem fotoaparátu pro sport a reportáž. Nebudu zde psát žádné konkrétní značky, protože je to vlastně jedno (současné modely všech výrobců jdou s dobou). Ať zvolíte Nikon, Canon, Sony popř. i Panasonic, tak chybu nejspíš neuděláte ani s jedním (pro názornost jen uvedu několik příkladů od Nikonu, protože sám Nikony používám už více než 10 let).

Rovněž zde nebudu srovnávat full frame vs. APS-C, protože tyto dvě koncepce jsem už porovnal v jednom předchozím díle této série. Kromě toho zde ani nebudu srovnávat koncepce zrcadlovek a bezzrcadlovek, protože každá má své výhody a nevýhody, nicméně já používám obě tyto koncepce a z každé koncepce se snažím využívat její výhody.

Pro sport jsou primárně určené tzv. „vlajkové lodě“ všech výrobců (Nikon D6, Canon 1DX Mark III, Sony A9 II, atd.). Všechny tyto modely ovšem mají společné to, že stojí cca 150 – 200 tis. Kč. Pokud máte omezený rozpočet a přesto chcete fotit sport (což je i můj případ), pak právě pro vás je určen tento článek. Samozřejmě se dá obecně napsat, že čím levnější foťák, tím více bude mít kompromisů pro focení sportu. Množství kompromisů, které je fotograf ochoten přijmout už pak závisí na něm. V následujících odstavcích uvádím několik důležitých parametrů, na které doporučuji se zaměřit při výběru fotoaparátu.

Ergonomie

Ergonomie a ovládání patří mezi důležité parametry pro výběr fotoaparátu. Mezi klíčové parametry související s ergonomií patří:

• 2 rolovací voliče, kterými se nastavuje expozice (amatérské nízké řady mají jen jeden),

• programovatelná tlačítka (čím víc, tím líp),

• stavový display (pro mě naprosto nezbytná věc, ale ne všichni to chtějí),

• „grip a úchop“ – fotoaparát by se vám měl dobře držet i s nějakými těžšími objektivy (pokud takové objektivy máte / používáte a nebo je plánujete do budoucna),

• možnost připojit plnohodnotný externí bateriový grip (fotíte-li na výšku),

• slot na 2 karty – pokud má foťák jen jeden slot, tak je dobré, aby byl alespoň pro odolnější karty jako např. XQD. Samozřejmě i kartám XQD se může někdy něco stát, takže nějaké riziko ztráty dat zde přesto je.

Abych to shrnul, tak rozhodně bych na sport nebral žádný „low end“ model (Nikon D3400, D5500, aj. obdobné modely jiných výrobců), protože tyto modely nesplňují ani jeden bod z výše uvedeného seznamu (a nejen z tohoto seznamu, nesplňují také x bodů uvedených níže).

Citlivost autofocusu

Citlivost automatického ostření (zkráceně AF) je důležitý parametr pro práci a ostření ve zhoršených světelných podmínkách. Tento parametr je udáván ve stupních „EV“ a to intervalem např. -3 až +19 EV (tuto konkrétní citlivost udávají pro Nikon D750). Z těchto údajů nás zajímá především ta se znaménkem „-“. Čím je tato číslovka nižší (absolutní hodnota čísla vyšší), tím je citlivost ve zhoršených světelných podmínkách lepší. Pro porovnání Nikon D600 má citlivost jen „-1“, což je horší o 2 EV než D750 a v praxi to jde hodně poznat při focení v halách, kde je málo světla atp. Podotýkám, že často je citlivost AF udávána jen pro středové nebo křížové ostřící AF body, takže pro krajní body se může (nemusí) lišit. Tento parametr by měl být rovněž dohledatelný, nicméně výrobci se v mnoha propagačních materiálech pyšní těmi nejlepšími parametry. Je tedy nutné se podívat i na detailnější specifikaci, která mnohdy obsahuje určitá omezení.

Přesnost autofocusu

Přesnost AF není nikde udávána, takže je nutné tento parametr posuzovat na základě recenzí daných přístrojů nebo také podle obecných fyzikálních předpokladů:

• Přesnost zrcadlovek je neustále vylepšována vývojem, takže se dá obecně napsat, že čím vyšší a novější řada, tím bude v tomto ohledu lepší.

• Rovněž je nutné poznamenat, že co se týká samotné přesnosti zaostření, tak v tomto parametru mají velkou výhodu bezzrcadlovky, které ostří snímačem.

• Na vyšší clonová čísla se dá fotit prakticky s čímkoliv, nepřesnost se začíná projevovat až na nízkých clonových číslech (2,8; 1,8 atd.), kde je malá HO a tedy i menší prostor pro odchylku AF.

Rychlost autofocusu

Rychlost AF je další důležitý parametr. Důležité je ovšem poznamenat, že rychlost ostření je závislá jednak na fotoaparátu, ale pak také hlavně na objektivu. Pokud máte rychlý objektiv, tak ten funguje dostatečně i na nějakém starším a pomalejším těle. Pokud ovšem máte pomalý objektiv, tak ten už moc nezrychlí ani nějaké moderní profesionální tělo. Rychlost ostření je tedy především závislá na objektivu, nicméně i fotoaparát v tom hraje nějakou menší roli. Dále je dobré uvědomit si, jaké sporty fotíme, protože zdaleka ne na všech je nutné mít „top speed“ sestavu. Aktuálně fotím hodně Nikonem Z6 se Sigmou 135/1,8 ART, což není úplně nejrychlejší kombinace, nicméně pro drtivou většinu sportů, které fotím je dostatečně rychlá.

Počet AF bodů a jejich rozložení

S ostřícím systémem souvisí další parametr, kterým je počet AF bodů. Nejnižší řady zrcadlovek mají okolo 11 AF bodů, což je na dnešní dobu už velký přežitek a pocítitelný limit. Vyšší řady mají okolo 39 – 51, což je už výrazně lepší a pro běžné situace dostačující. Samozřejmě čím více AF bodů máte, tím je to lepší zejm. v tom, že obvykle jejich rozložení je na větší ploše snímače, takže můžete fotografovat objekty kdekoliv. V počtu AF bodů a jejich rozložení jsou opět bezzrcadlovky „jinde“. Například Nikon Z6 má 273 AF bodů rozmístěných po celé ploše snímače, což je naprosto skvělá vlastnost, kterou jsem si oblíbil.

Rozlišení snímače

Ideální rozlišení snímače pro sport a reportáž je podle mě okolo 20 – 24 Mpx. Menší rozlišení bych dnes asi už nechtěl, byť i např. 16 Mpx určitě bude použitelné rozlišení i na nějaký ten plakát. V souvislosti s rozlišením snímače bych se určitě rozhodoval podle toho, pro co a kde budou fotografie použity, případně jakým způsobem s nimi bude zacházeno dál. Mě osobně sedí snímače 24 Mpx, ale každý to může mít jinak. Obecně platí, že čím větší formáty tisků, tím je vhodné mít větší rozlišení snímače. Obyčejný plakát se dá vytisknout i z malého snímače, ale na bilboard už je lepší mít větší rozlišení. Pro shrnutí zde uvedu výhody a nevýhody malých a velkých snímačů.

Menší snímače (24 Mpx apod.)

Výhody:

• Datová velikost souborů,

• Pro postprocesové úpravy není nutné mít extrémně výkonné PC (mě stačí obyčejný herní notebook za cca 20 000 Kč s SSD diskem),

• Rychlejší editace a manipulace s daty, než-li s větším snímačem na stejném PC.

Nevýhody:

• Větší ořezy z tohoto snímače mohou mít pro některé účely limitující rozlišení,

• Pro extrémně vysoké výtisky (několikametrové plakáty) je to méně vhodný snímač.

Velké snímače (48 Mpx apod.)

Výhody:

• Dostatečné rozlišení pro extrémně velké formáty tisku,
• Dostatečné rozlišení pro možnost tvorby velkých ořezů (např. APS-C crop),
• Často vyšší dynamický rozsah na nízké ISO (záleží na konkrétních modelech).

Nevýhody:

• Velikost datových souborů (i když u fotoaparátu s tímto rozlišením bývá možnost fotit do tzv. zmenšených RAWů s nižším rozlišením atp.),

• Nutnost mít výkonný PC pro postprocesové úpravy v plném rozlišení,

• Objektivy by měly být schopny vykreslit takto velký snímač (tzn. používat kvalitní objektivy). Pokud na fotoaparát s 48 Mpx snímačem nasadíte obyčejný objektiv za 4 000 Kč, pak vám toto rozlišení nepřinese žádnou výhodu,

• Větší šum na vysoké ISO (záleží na konkrétních modelech),
• Často horší dynamický rozsah na vyšší ISO (záleží na konkrétních modelech).

Tímto bych asi ukončil tento odstavec, je třeba si vybrat na základě svých vlastních priorit.

Dynamický rozsah a šum na vysoké citlivosti ISO

Pro účely sportu a reportáže není rozlišení ten nejdůležitější parametr na snímači, jako právě dynamický rozsah (dále jen DR) a šum na vysokých citlivostí ISO. Pro srovnání dynamického rozsahu bych vás odkázal na stránku laboratorních testů, kterou mám velmi rád. Jedná se o web www.dxomark.com. Zde najdete křivky měření dynamického rozsahu jednotlivých fotoaparátů, které můžete vzájemně srovnat. Čím je DR snímače vyšší, tím je tento snímač lepší. Pokud má snímač DR cca 14 EV na ISO 100, pak se jedná o velmi dobrý parametr. Nutné ovšem sledovat DR i na vyšší citlivosti ISO (výrobce obvykle udává DR na ISO 100, protože na ISO 100 je největší), zda moc neklesá, resp. klesat bude vždy, ale zda neklesá extrémně oproti jiným modelům. Osobně si myslím, že v dnešní době je celkem bezpředmětné řešit DR u moderních fotoaparátů. Pokud ale sháníte nějaký starší (starší 6 let apod.), pak bych se na tohle určitě zkusil zaměřit.

Druhý důležitý parametr, který doporučuji si předem prostudovat je tzv. SNR, což je odstup signálu od šumu (velmi zjednodušeně řečeno). Opět je tento parametr udáván a měřen na webu dxomark. Na tomto webu je rovněž uvedena metodika měření, pokud by to někoho zajímalo více detailně.

Pro oba tyto údaje není úplně důležité absolutní číslo, jako vzájemné srovnání. Tzn. zkuste si srovnat několik fotoaparátů do jednoho grafu (uživatelské prostředí webu dxomark to umožňuje). V grafech můžete vidět hodnoty několika fotoaparátů měřených stejnou metodikou. Je také důležité srovnávat hodnoty pro displej a pro tisk zvlášť (DR pro tisk a DR pro LCD monitor jsou 2 rozdílné hodnoty, takže nesrovnávejte „hrušky s jablkama“, jako to dělají někteří jiní „nezávislí“ recenzenti). Vše si tedy srovnejte raději v grafech, protože nezávislých názorů a recenzí je v dnešní době bohužel čím dál méně.

Výklopný display

Často fotím sport zarovno se zemí nebo nad hlavou z nadhledu, kde je jasné, že se bude hodit výklopný display. Nutno ovšem poznamenat jednu věc a tou je technologie ostření fotoaparátu v režimu živého náhledu. Nikon D750 používá v režimu displeje detekci kontrastu, která je ovšem na sport zoufale pomalá. Bezzrcadlovky Nikon (Z6, Z7, atd.) používají ostření přes snímač fázovou detekci, která je rychlá a přesná. Já mám D750 i Z6 a musím říct, že se Z6 se tento druh fotografií fotí parádně. D750 je pro tyto účely prakticky nepoužitelná tím, jak během focení přes displej všechno strašně dlouho trvá. Revoluční model od Nikonu může být D780, který používá v živém náhledu technologie převzaté z Nikonu Z6.

Hledáček

Zrcadlovky mají optický, bezzrcadlovky elektronický hledáček (značen EVF). Ať už si vyberete jakýkoliv fotoaparát, tak by měl být dostatečně velký hledáček, aby se s ním dalo dobře pracovat. V případě EVF je dobré se navíc zaměřit na věrohodnost barev a zpoždění zobrazení. EVF hledáčky mají všechny zpoždění, některé větší, některé minimální, ale oproti optickému jsou vždy o něco opožděné už jen z principu činnosti (ne vždy to vadí).

Počet snímků za sekundu a buffer

Další důležité kritérium pro fotografování sportu je počet snímků za sekundu (značeno fps). Běžné fotoaparáty mají okolo 6 fps, což je pro mnoho situací a typů sportů dostačující, nicméně u nepředvídatelných, rychlých a akčních sportů (florbal, hokej, judo, atd.) je lepší mít více např. 12 fps atd., abychom zachytili co nejlépe klíčové momenty sportovní akce. Jsem zvyklý fotit na 6 fps už několik let a málokdy mě to limitovalo, nicméně od doby, co mám Nikon Z6 nastalo mnoho situací, kdy jsem těch 12 fps využil „na plno“. Vždy samozřejmě platí, že čím víc fps má váš fotoaparát, tím je to lepší, ale na druhou existuje mnoho sportů, kde těch 6 fps není prakticky žádný výrazný handicap např. běžecké závody, překážkové závody, cross country, motocross, některé typy automobilových závodů, drift, atd.

Kromě rychlého sekvenčního snímání je vhodné, aby měl foťák dostatečně velkou vyrovnávací paměť (buffer). Připomínám, že vyrovnávací paměť je rychlá paměť ve fotoaparátu, do které se dočasně ukládají snímky před tím, než se uloží na kartu. Pokud je paměť malá (jako má např. Nikon D7000, D600), tak ji po cca 10 snímcích zaplníte a musíte čekat několik sekund, než se fotky přesnou na kartu, což pochopitelně může v mnoha případech být limit (někde obrovský, někde minimální, záleží na typu sportu a druhu pohybu).

Odolnost

Jako poslední parametr, který bych zde uvedl, je odolnost fotoaparátu proti prachu a dešti. Je třeba vybírat takové fotoaparáty, které mají alespoň nějakou ochranu proti těmto vlivům (pokud tedy nefotíte 100 % akcí v halách). Vždy se snažím fotit tak, abych techniku těmto vlivům moc nevystavoval, mám pláštěnku nebo deštník atd. ale 100 % se tomu nedá zabránit a když je drobný déšť, tak to ani neřeším.

Závěr

Závěr tohoto článku tentokrát není jednoznačný. Pokud máte omezený rozpočet, pak pravděpodobně budete muset přijmout některé kompromisy. V takových případech je důležité mít těch kompromisů co nejméně nebo zanedbat takové parametry, které nejsou nejdůležitější pro váš druh sportu. Všude na internetu se lidi ptají na to, „čím fotit sport“, což není úplně ideální otázka. Když budu fotit za denního světla, tak parametr „šum na vysoké ISO“ pro mne nebude priorita. Když budu fotit v hale, tak odolnost proti dešti taky nebudu potřebovat. Když budu fotit pouze běžecké sporty atd., pak rovněž není nutné mít 12 fps. Když budu muset fotit pouze na velkou HO, aby třeba šly vidět reklamy v pozadí (pro organizátory a sponzory), pak pro mne nebude přesnost AF důležitá, protože na clonu f/5,6 atd. ostří dneska už „vše“ bez problémů. Samozřejmě pokud budete fotit ročně desítky různých sportů a reportáží, pak se požadavky na techniku budou nejspíš zpřísňovat, abyste co nejlépe mohli fotit „cokoliv, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv a za jakýchkoliv podmínek“.

Zkuste se tedy zaměřit na tyto parametry, zhodnotit si vaše kritéria a požadavky. Pokud se někde v diskuzi zeptáte na to, „čím fotit sport“, tak si buďte jisti, že po této otázce budete mít ve výběru ještě větší zmatek, než doposud. Každý vám poradí něco jiného, protože každý má něco jiného, každý má jiné požadavky, každý fotí jiné sporty atd. Pak taky vám začnou radit lidi, kteří sporty vlastně ani nefotí apod. Připravte si tedy na ně věcné argumenty a připomínky, které věřím, že najdete také v tomto článku.

---