Jeden z posledních závodů roku 2019, který jsem navštívil, byl světový pohár ve skocích na lyžích ve Wisle. I když to nebyl můj první světový pohár, který jsem fotil, tak přesto byl pro mne plný zajímavých okamžiků a nových zkušeností. V tomto článku vám napíšu něco málo o průběhu závodu a o tom, jakou jsem si vzal fotografickou techniku.
Omezené možnosti pohybu akreditovaného fotografa
Závod se konal 2 dny (Sobota + Neděle), nicméně já jsem se závodu účastnil pouze v sobotu. Sobotní závod byl specifický v tom, že se zde skákalo pod umělým osvětlením. Byl jsem připraven fotit i něco během západu slunce, ale bylo v podstatě zataženo a celé sportoviště ve Wisle bylo zastíněno kopcem.
Bohužel velmi brzy jsem narazil na poměrně nepříjemnou situaci. Vyšlapal jsem celý kopec nahoru až na úroveň odrazu, kde mi ovšem pořadatel velmi rychle sdělil, že na daném místě „nemám co dělat“. Chtěl jsem tedy následně přejít na druhou stranu dopadové plochy, jenže tam byl pro akreditované fotografy zákaz úplně (až dolů po celé délce). V tu chvíli jsem mohl na focení v případném protisvětle velmi rychle zapomenout. Vzal jsem tedy „nohy na ramena“ a vrátil se níže, asi do poloviny dopadové plochy, kde jsem již mohl stát.
Na místech, odkud mne vykázali pak fotili fotografové přímo pro pořadatele a asi i promotéra šampionátu. Takoví fotografové jsou obvykle v počtu několika málo jedinců na každé významné akci. Nezažil jsem samozřejmě omezení podobného typu poprvé. Na většině světových nebo minimálně evropských akcí jsou podobné praktiky běžné. V každém případě to byla skutečnost, se kterou jsem se musel smířit.
Dostupné foto pozice pro akreditované fotografy byly znázorněné na druhé straně visačky. Všiml jsem si toho až doma.
Tréning
Jak jsem již zmínil, tak jsem se účastnil sobotního závodu, ve kterém mezi sebou soutěžily týmy, které se do závodu kvalifikovaly již v pátek. Startovní listina na sobotu tedy obsahovala 40 startujících z 10 zemí (každá země měla 4 reprezentanty). Každý skokan měl na rozehřátí jeden volný skok, který se skákal ještě za denního světla. Následovala první série „ostrých“ skoků (každý skokan skákal 1x) a následně polovina nejlepších skokanských týmů (tzn. 8 týmů po 4 skokanech) postoupila do druhého kola.
Volný tréning
Nikon Z6
Na závod jsem si vzal dva fotoaparáty Nikon. Moje hlavní tělo byla bezzrcadlovka Nikon Z6 a druhé tělo zrcadlovka D750. Před závodem jsem měl obavy, jak bude bezzrcadlovka fungovat, protože jsem do té doby neměl s bezzrcadlovkou téměř nic nafoceno. Situaci před startem možná malinko zklidnila skutečnost, že asi každý třetí fotograf, na kterého jsem tam narazil měl rovněž bezzrcadlovku. V souvislosti s focením tohoto sportu jsem pocítil dvě hlavní výhody, které mi tento fotoaparát přinesl:
- 12 fps je oproti D750 výrazný rozdíl. I když často ve svých článcích píšu, že vysoký počet fps není u většiny sportů (z těch, co fotím) nezbytně nutný, tak zde to byla velmi výrazná výhoda. Sportovci se fotili často z extrémní blízkosti, kde byl dobrý každý snímek navíc.
- I když systém ostření není zcela bezchybný a stávalo se, že fotoaparát přeostřoval na pozadí, tak přesto hodnotím ostření jako „chvalitebné“ pro tento druh sportu. Jakmile se setmělo a pozadí bylo černé, úspěšnost ostrých fotek se paradoxně zvýšila. Vysvětluji si to tím, že pozadí již nebylo kontrastní, takže „nematlo“ tolik AF systém.
- Rozložení AF bodů po celé ploše snímače.
V souvislosti s elektronickým hledáčkem, který mají všechny bezzrcadlovky a s přenosem informací ze snímače do hledáčku, vznikají pro systém bezzrcadel drobné komplikace. Jedná se o zpoždění zobrazení v hledáčku, které je na první pohled nepozorovatelné, ale asi v 5 % případů se mi ve sportu projevilo. Pokud fotíte bezzrcadlovkou Z6 na 12 fps, tak je zobrazení zpomalené a v praxi se mi stávalo, že jsem na některých fotkách neměl špičku lyže, přestože jsem ji v hledáčku viděl. Tato nevýhoda se dá vyřešit tak, že nebudete komponovat moc natěsno a dáte sportovci ve fotografii více prostoru.
Skvělé rozložení AF bodů Nikonu Z6
Nikon D750
I když je Z6 dle mého názoru výrazně nad očekávání dobrý foťák, tak v mé foto výbavě nechybí ani zrcadlovky. V závodě jsem fotil i několik snímků s delší expozicí. Tyto typy fotografií jsem fotil výhradně zrcadlovkou D750, protože na panning je podle mě optický hledáček jedna z nesporných výhod. Fotografie na obrázku je poměrně náročná na focení, protože se lyžař pohyboval směrem ke mně, měnil úhel a výšku, přesto jsem zvolil riskantní čas 1/40 s.
Panning fotím klasickou zrcadlovkou s optickým hledáčkem
Sigma 135 mm f/1,8 ART
Opět jsem fotil výraznou část fotek svým oblíbeným objektivem značky Sigma. Tento objektiv jsem používal pouze na bezzrcadlovce Z6. Přesnost ostření tohoto objektivu je v kombinaci s bezzrcadlovkou naprosto přesná i na krajní AF body. Všechny fotografie, které jsem na této akci vyfotil (tímto objektivem), byly na plně otevřenou clonu a to jednak kvůli vyšší světelnosti, ale také kvůli záměru oddělit sportovce od pozadí. Co se týká ohniska 135 mm, tak to mi zde pasovalo výborně. Nebylo ani široké, ani dlouhé, zkrátka „tak akorát“. Samozřejmě našly by se tam i místa, odkud by se daly vyfotit zajímavé kompozice třeba nějakým sklem 400/2,8, ale uvedený objektiv bohužel nemám.
Sigma 135mm f/1,8 ART na Nikonu Z6 je moje nejoblíbenější foto kombinace
Nikkor 24 mm f/1,8
Širokoúhlý objektiv jsem zde vzal proto, abych neměl vše focené teleobjektivem. Měl jsem ho jen na zpestření reportáže a pořízení nějakého širšího snímku. Určitě by se zde uplatnilo i nějaké širší ohnisko, ale pouze na zpestření fotogalerie.
Širokoúhlý snímek na zpestření reportáže
Tamron 70-200 mm f/2,8 VC USD
Tento objektiv jsem měl nasazený na zrcadlovce D750. Jak jsem uvedl výše, tak jsem fotil i některé fotky na delší čas (právě tímto objektivem). Kromě klasických panningů jsem fotil nějaké experimenty na extra dlouhý čas, ve kterém jsem chtěl zachytit pohyb sportovce rozmazaně.
Rozmazaná šmouha sportovce vytvořila zajímavý pohybový efekt. Jednalo se o fotografii focenou bezprostředně po odrazu.
Shrnutí
Na obrázku v tomto odstavci je uveden graf toho, jak moc jsem uvedenou techniku používal. Opět je to graf sestavený ze snímků, které si archivuji (tzn. po promazání reportáže). Jak je z grafu patrné, tak Sigmou 135 mm jsem toho nafotil více než dost.
Vytíženost mé fototechniky na této akci
Závěr
Světový Pohár ve skocích na lyžích byl jedinečný svou atmosférou a diváckou kulisou. Kromě toho mi závod přinesl mnoho nových zkušeností a zážitků s focením sportu. Zážitek umocnila velmi dobře fungující bezzrcadlovka Nikon Z6, která má u mne do budoucna velký potenciál a určitě o ní nepíši naposledy. Fotogalerii z této akce najdete zde. To bylo asi vše, co bych k tomuto závodu napsal. Pokud máte zájem, můžete mne sledovat na sociálních sítích.
Napsat komentář