Pro kompozici ve fotografii existuje mnoho pravidel, kterými je dobré se minimálně v začátcích řídit. Na druhou stranu kompozice je poměrně subjektivní záležitost ve fotografii a ani všeobecně známá pravidla nemusí vždy fungovat nejlépe. Záměrně jsem do tohoto článku neuvedl obecně známá (a profláknutá) pravidla, jako je zlatý řez apod., která zná každý průměrný fotograf během prvního měsíce focení. Během asi 10 let jsem si vytvořil jistý „kompoziční styl“, který bych zde chtěl prezentovat. Tímto rozhodně nechci říct, že zlatý řez apod. nevyužívám, ale v rámci různorodé a možná i trochu originální reportáže je důležité občas se odchýlit od běžného stereotypu a zkombinovat více stylů. Dle mého názoru je tedy nejdůležitější kombinovat a nefotit všechny sporty a momenty úplně stejně. Každý sport, druh fotografie, moment apod. má svá specifika, kterých je vhodné využít. Rozhodně se tedy nedá paušálně napsat, co je lepší a už vůbec ne co je „správně“ a co „špatně“.
Sázka na jistotu neurazí ani nenadchne
U fotografování motorsportu se všeobecně píše, že je dobré, aby auto, motorka, kolo, atd. tzv. „nevyjíždělo z fotky“. Tímto je myšleno, že by před sportovcem mělo být více místa, než za ním. Pokud vás nic lepšího nenapadne, pak asi je dobré se tímto řídit, i když na mnoha typech fotografií se minimálně mne více líbí, když je to přesně naopak. Zde mi přišlo vhodné se tímto pravidlem řídit.
Akce za sportovcem
Toto je přímo typický příklad toho, kdy jsem zvolil před autem zcela minimální prostor. Vzhledem ke zvířenému prachu za autem jsem ani o jiné možnosti kompozice nepřemýšlel a fotil jsem to zcela přirozeně takto. Pokud bych se řídil všeobecně doporučovaným pravidlem (tj. aby auto nevyjíždělo z fotky), pak by to zde bylo zcela jednoznačně na škodu, protože by prach na fotografii prakticky nebyl.
Lesní dynamika
Zde jsem zvolil podobnou kompozici, jako v předchozím případě. Do jisté míry jsem si tuto kompozici oblíbil natolik, že ji používám poměrně často. Na tomto místě jsem měl vyfoceny i fotografie, kdy auto z fotografie nevyjíždělo, nicméně více se mě líbila tato kompozice. Obecně mám tento druh kompozice oblíbený a často právě takto komponuji. Jaký způsob se líbí vám a jaký zvolíte vy, už je na vás.
Fotografie s maximálním využitím plochy
U tohoto snímku jsem byl rád, že se mě plochodrážní jezdci pěkně za sebou seřadili. Mírným ořezem jsem vytvořil kompozici, na které mě sportovci vykryjí téměř kompletní plochu fotografie. Stačí jen hledat takové sporty, kde to vynikne. Čím více bude sportovců na fotografii, tím více může vyniknout tento druh kompozice.
Kompozice barev
Kompozice do jisté míry souvisí také s barvou a to jak objektu, tak i jeho okolí. Všimněte si barevné kombinace, která zde dle mého názoru zajímavě ladí. Záměrně jsem zde fotil z vyvýšeného břehu, abych zde neměl žádné pozadí. Chtěl jsem zkrátka co nejjednodušší kompozici s minimem „zbytečných“ objektů. Kromě toho jsem člun s bóji záměrně umístil do poměrně extrémního rohu, což mám rovněž velmi rád.
Linie sportoviště
Dalším zajímavým prvkem pro kompozici jsou linie, zajímavé geometrické tvary a obrazce. V motorsportu jsou to často linie silnic, čar, svodidel apod., které dokáží zajímavě sladit výslednou fotografii, nicméně jako příklad jsem uvedl fotografii z juda. Myslím, že specifická podlaha juda velmi zajímavě vytvořila geometrickou kompozici. V mnoha sportech se s geometrickými obrazci a liniemi pracovat spíše nedá, nicméně je potřeba hledat a hledat.
Sportovec v pozadí
Jak jsem fotil nějaké momentky v servisu na ME v autokrosu v Přerově, tak se mi připletl pod nohy pes. Hned mě napadlo vyfotit psa tak, aby v pozadí byla vidět bugina. Fotil jsem zarovno se zemí na Nikon D750. Na D750tce jsem měl nasazenou Sigmu 135mm f1,8 ART, která je jednak opticky výborná, ale také má zajímavé podání bokehu.
Horizontální symetrie
Zajímavé kompozice vznikají také vhodným úhlem pohledu, kterého se dá dosáhnout mimo jiné symetričnosti. Jako příklad horizontální symetrie jsem zvolil odraz v kaluži. Pro tuto techniku asi není potřeba nic extra psát, snad jen že je důležité fotografovat zarovno s povrchem, je-li to možné. Jako ukázku jsem tentokrát použil snímek z rybářského závodu. Soutěžící po odchytu ryb ryby pouštěli zpátky do rybníku, takže jsem si jen počkal na ten správný moment.
Vertikální symetrie
Symetrická fotografie nutně nemusí znamenat odraz, ať už v kaluži, rybníku, okně, apod. Jako jeden z příkladů vertikální symetrie jsem použil fotografii z Brna, kde měly formule 1 exhibiční jízdu. Obě formule stály v boxu vedle sebe, takže jsem se rozhodl vyfotit pro zpestření poměrně netypický detail. Touto fotografií bych chtěl poukázat na to, že symetricky není nutné fotografovat vždy jen jeden objekt, ale třeba dva, které jsou stejné a vůči sobě symetricky umístěné.
Průhled
Během slavnostního ceremoniálu mne napadlo vyfotit hostesku v pozadí velmi malým průhledem, který vznikl mezi jezdcem a autem na cílové rampě. Pro oddělení popředí jsem opět využil velmi nízké clonové číslo. Zároveň se jedná o můj velmi oblíbený druh sportovní fotografie, kterým jsou miniatury. Samotným miniaturám jsem zde již věnoval 4. díl tohoto seriálu, takže můžete nahlédnout i tam.
Kompozice ořezem
Tuto fotografii jsem fotil pod horizontem na autokrosu. Nebylo zde moc předvídatelné, v jaké stopě se auta objeví, přesto jsem chtěl vyfotit velký detail, když už jsem tam měl super tele zoom Tamron 150-600mm VC USD A011. Bohužel na výsledné fotografii jsem neměl celé auto ve skoku. Moc se na tomto skoku neskákalo, že jsem velkých detailů moc neměl, takže jsem ořezal i druhé auto. Je to poměrně netypická a možná i kontroverzní kompozice, nicméně na zpestření jsem ji zařadil do reportáže.
Závěr
Na závěr jsem si nechal tuto (ne)středovou kompozici z dostihového závodu na hipodromu v Bravanticích. Pokud vás článek zaujal, můžete také shlédnout všechny předchozí články seriálu fotografujeme sport.
0 Comments
1 Pingback