Sport se Sigmou 105mm f/2,8 EX DG OS HSM Macro

Než se pustím do rozboru vlastností, které jsou nebo nejsou vhodné na focení sportu, shrnu v tomto odstavci několik základních vlastností tohoto objektivu. Jak jsem uvedl výše, objektiv je určen prioritně na makro a tomu jsou uzpůsobeny jeho vlastnosti. Minimální ostřící vzdálenost je 31 cm od roviny snímače. Při této vzdálenosti má objektiv zvětšovací poměr 1:1, takže se s tím dají fotit např. „portréty“ drobného hmyzu, jak je zobrazeno na obrázku. Objektiv je vybaven stabilizací obrazu a také přepínačem pro omezení ostřící vzdálenosti, kterým se dá nastavit: a) plný rozsah; b) 31 – 45 cm; c) 45cm – nekonečno.

Obr. 1 – Exif: čas 1/640s; clona f/16; ISO 1600; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Situace, která je zobrazena na obrázku je snad i pro ten nejpomalejší autofocus na světě zcela nenáročná, protože objekt se pohybuje velmi pomalu a v konst. vzdálenosti od roviny snímače, takže i v režimu AF-S by neměl být žádný problém se zaostřením. Samozřejmě ani Sigma s těmito typy fotografií nemá problém a pod pojmem „fotografování akčního sportu“ rozhodně tento typ fotografií neřadím. Následující odstavce budou z pohledu AF už prokazatelně více náročnější.

Obr. 2 – Exif: čas 1/250s; clona f/4; ISO 100; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Rychlost ostření

Ačkoliv jsem se v úvodu zmínil, že přejetí rozsahu trvá autofocusu u makro skel zoufale dlouho, tak přesto je potřeba si uvědomit jednu důležtou vlastnost, kterou mají snad všechny makro objektivy. Stupnice ostřící vzdálenosti má velmi jemný krok v oblasti makro vzdáleností. S rostoucí ostřící vzdálenosti není krok AF tak „jemny“, což uvedu asi nejlépe na příkladu. S přeostřením z min ostřící vzdálenosti (31 cm) na např. 2 metry (200 cm) je potřeba otočit ostřícím prstencem snad o 1/3 obvodu objektivu, což pochopitelně musí zákonitě trvat dlouho v porovnání s ostřením od 2 metrů do nekonečna, protože mezi vzdáleností 2m a nekonečnem stačí pootočit prstencem snad jen o 5 milimetrů, což v porovnání s 1/3 obvodu je opravdu zanedbatelné. Této vlastnosti se dá využít např. tak, že si předem předostřím na místo, kde např. pojede auto a jakmile se auto objeví, tak jen doostřím v režimu AF-C. Pokud porovnám ostřící dráhu ze 2 metrů do nekonečna se svým druhým objektivem – Tamronem 70-200/2,8 VC USD, tak u něj je stejná vzdálenost rozprostřena na asi 1/4 obvodu objektivu. Sigma je tedy v této disciplíně daleko rychlejší, nicméně nic není černé nebo bílé a jednu zcela zásadní nevýhodu to přeci jen má (viz. další odstavec).

Obr. 3 – Exif: čas 1/1250s; clona f/3,2; ISO 250; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Tím, že ostřící rozsah Sigmy je soustředěn do oblasti Makro, tak vzniká problém s nepřesným ostřením na delší vzdálenosti. Několikrát jsem se s tímto nepříjemný jevem setkal, takže úspěšnost zaostření byť není malá, tak není ani extrémně velká, byť rychlost AF není z většiny těchto případů příčina problémů. Opět to porovnám s Tamronem 70-200mm, se kterým když zaostřím fotku, je skutečně ostrá a to i na 100% zvětšení krásně vykreslená. Se Sigmou je fotka sice také ostrá, ale na 100% zvětšení už to není taková „břitva“, jako s Tamronem. To je způsobeno jednak tím, že Sigma 105 nedokáže tak dobře vykreslit 24Mpx snímač, ale také z výše uvedené nevýhodné vlastnosti související s velmi krátkým rozlišením ostřící stupnice v oblasti od 2 metrů do nekonečna. Nicméně i přesto s tím v podstatě normálně fotím akce, které jsou například na fotografii v tomto odstavci.

Obr. 4 – Exif: čas 1/2500s; clona f/2,8; ISO 500; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Základní princip, který využívám pro fotografování sportu tímto objektivem jsem tedy vysvětlil a také jsem vysvětlil i jednu zcela zásadní a v podstatě jedinou nevýhodu, kterou tento typ focení má. Jelikož tyto výhodné a nevýhodné vlastnosti znám, tak se nyní často rozhoduji, jestli sigmu použiji a nebo nepoužiji na daný typ sportu apod. Fotografování skrze kapky vody bývá např. pro již zmiňovaný Tamron často problém, nicméně Sigma je na tom v této disciplíně viditelně lepší. V těchto situacích se objektiv často snaží přeostřovat, proto je zcela logické, že se AF chytá i na kapky, místo na osoby apod. Proč je Sigma v tomto ohledu lepší nevím, nicméně si myslím, že je to právě proto, protože AF nemusí nijak daleko zajíždět i v případě, kdy se chytne nějaké kapky apod. V kombinací s nastavením funkce „sledování objektu s blokací“, kterou mají Nikony (ostatní značky nevím) se dá dosáhnout úspěšnosti okolo 80%, což považuji za hodně dobrý výsledek. Na snímku je akce ze závodu Mad Race, kdy na sportovce stříkali vodu hadicí. V kombinaci s velmi ostrým světlem jsem se rozhodl fotografii výrazně podexponovat a v SW pak ještě více zvýraznil kapky a naopak potlačil vše tmavé, abych vytvořil ne zcela běžný efekt.

Obr. 5 – Exif: čas 1/2000s; clona f/2,8; ISO 160; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Ostření v noci bývá někdy problém, protože když se AF „nechytne“ hned, tak někdy začne přejíždět rozsah, což v případě této extrémně dlouhé stupnice není úplně nejlepší. Samozřejmě se dá omezit přepínačem rozsah, což je určitě dobrý nápad, ale i tak vzniká celkem viditelný odpad. Co se týká ostření v noci, tak v tomto ohledu je výše uvedený Tamron určitě lepší i z toho důvodů, že u Tamronu se AF často „chytne“ hned, bez jakéhokoliv přejíždění rozsahu. Přesto všechno mě fotografování se Sigmou v noci neodrazuje, protože v případě používání blesku ostřím často manuálně v místě, kde chci mít fotku auta. Tuto metodu lze tedy uplatnit celkem efektivně pouze v případech předvídatelného pohybu. Na závěr dodám, že pro tyto typy fotek většinou nepoužívám svůj blesk, ale nastavím čas řádově v desetinách sekundy a „chytám“ blesky ostatních. Úspěšnost této metody s bleskem je kupodivu vysoká, ale pouze pokud na auto neblýská obrovský počet fotografů, protože pak se jednotlivé záblesky nepříjemně překrývají. Fotografie na obrázku je rovněž pořízena se zábleskem cizího blesku. Abych to shrnul, tak Sigma 105 na focení sportu ve tmě není sklo, na které by si člověk mohl vsadit, nicméně focení s ním není nemožné.

Obr. 6 – Exif: čas 1/10s; clona f/7,1; ISO 1000; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Ostření na vzdalující se objekty od fotografa je u Sigmy výrazně horší, než u pohybu směrem k fotografovi. Jistou roli v tom určitě hrají i odlévající části (listí, kamení, šotolina atd.) za auty, nicméně ikdyž za autem nic viditelného neodlétává, tak i tak to není ideální. Rozhodně tento typ fotografie nepatří mezi nejsilnější stránky tohoto objektivu. Řekl bych, že společně s ostřením v noci jsou tyto dva případy nejslabšími stránkami tohoto skla. Samozřejmě nic není nemožné, nicméně je potřeba, aby se tomuto objektivu přizpůsobil fotograf, protože je jisté, že objektiv se fotografovi nepřizpůsobí.

Obr. 7 – Exif: čas 1/400s; clona f/3,5; ISO 4000; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Jakmile jsem vzal Sigmu na Enduro sprint, zkusil jsem fotit i nějaké detailnější snímky při ostření na hlavu a také používat více krajní AF body. Úspěšnost samozřejmě klesa s použitím AF bodů více v krajích, nicméně i tak bych to považoval za dobrý výsledek. Vzniká zde samozřejmě nevýhoda, kterou jsem popisoval výše, související s nepřesným ostřením na vzdálenější objekty. Nicméně snímek zde byl ostřen nekřížovým AF bodem a kresba je i na 100% zvětšeni velmi dobrá, až bych řekl výborná. Nicméně všechny fotky ze závodu nebyly tak dobře prokreslené, ale to mi nevadí. Situace by byla možná horší v případě, kdybych musel nějaké konkrétní jezdce vyfotit, ale to jsem nemusel, takže jsem navíc mohl experimentovat zcela nezávisle na jakýchkoliv dalších okolnostech. Přesto všechno se mi práce na krajní AF body, clony f/2,8 zda lepší, jako práce s Tamronem a dokonce i porovnám-li tuto Sigmu s modelem 18-35/1,8 ART.

Obr. 8 – Exif: čas 1/2000s; clona f/2,8; ISO 250; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Na motokrosu je situace viditelně složitější, protože kromě správného zaostření na hlavu je potřeba počítat s relativně nepředvídatelným pohybem a výrazně rychlejším pohybem, než jsou Enduro závody. Tyto situace jsou tedy asi ty nejnáročnější, které jsem doposud měl možnost se Sigmou fotit. Úspěšnost těchto akcí opět není malá, ale také není vysoká, nicméně zde hraje velkou roli lidský faktor a přiznávám, že jsem měl často problém udržet AF bod na hlavě apod. Nicméně Sigma si s těmito situacemi dokázala poměrně dobře poradit. Příští rok tedy Sigmu na motokros rád vezmu.

Obr. 9 – Exif: čas 1/2500s; clona f/3,2; ISO 400; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Mezi nejnáročnější akce z pohledu ostřícího systému, se kterými jsem se doposud setkal, byly poměrně rychlé a nepředvídavé pohyby, kdy se objekt pohyboval ve všech směrech. Fotografie je pořízená ze závodu Urban Challenge v Ostravě, kde jedná z disciplín byla rozbíjení aut. V těchto situacích se snažím ostřit na hlavu, nicméně při prudkých pohybech se vzdálenost objektu od roviny snímače rychle mění, proto raději více přicloním, abych alespoň zvýšil HO. Nicméně ani při clonových čísel okolo f/4 nelze říci, že objektiv pracuje bezchybně. Úspěšnost správného zaostření je v těchto případech nejmenší ze všech zde uvedených příkladů. Opět si myslím, že tato malá úspěšnost je zapříčiněna z velké části tím, že objektiv je v ne-makro vzdálenostech poměrně nepřesný – viz. výše popsaná nevýhoda.

Obr. 10 – Exif: čas 1/20000s; clona f/3,5; ISO 500; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Součástí sportovní fotografie patří dle mého názoru také fotografování různých detailů, nápisů, apod. Pro tyto účely je tento objektiv velmi vhodný, protože v těchto případech obvykle ostřím z malých vzdáleností a právě ty jsou vždy silnou stránkou snad jakéhokoliv makro objektivu. Jak jsem uvedl výše, tak stupnice je v makro oblastech velmi přesná a to na úkor rychlosti, což nám ale u detailů nevadí. Akorát bych zde podotkl, že světelnost makro objektivů ačkoliv je udávána jako konst. (f/2,8), tak přesto se mění v závislosti na ostřící vzdálenosti. Na uvedené fotografii bylo nejnižší možné nastavitelné clonové číslo f/3 (není to žádná vada, ale vlastnost, kterou makro objektivy běžně mají a jsou také tyto hodnoty udávané ve specifikacích). Na závěr bych akorát doplnil, že objektiv je vybaven stabilizací, kterou lze rovněž velmi efektivně využívat právě pro tento typ fotografií.

Obr. 11 – Exif: čas 1/160s; clona f/3; ISO 1250; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200

Na úplný závěr přidávám jednu portrétní momentku ze servisní zóny rally Hustopeče, kde Jan Kopecký dělal rozhovor s novinářem. Co se týká portrétů, tak tato Sigma rozhodně vykonává svou práci velmi dobře.

Myslím, že zde v závěru mohu zcela jednoznačně napsat, že objektiv je na sportovní fotografii vhodný, byť sice ne zcela ideální. Pro ty, kteří shánějí levné objektivy na focení sportu a nějaké vyšší řady jsou pro ně nedostupné, tak bych rozhodně doporučil toto sklo i klidně místo objektivu typu 70-300mm, který je mnohými hobby fotografy využíván. Sám jsem kdysi měl Nikkor 70-300mm s VR, nicméně zcela jasně mohu napsat, že tato Sigma má pro oblast sportu daleko větší přidanou hodnotu a navíc se jedná o plnohodnotný objektiv na MAKRO (samozřejmě závisí to na konkrétném sportu, pro některé sporty by mohl být tzv. krátký z pohledu ohniskévé vzdálenosti). Přesto všechno musím říct, že za Tamron 70-200mm f/2,8 VC USD bych jí nevyměnil, protože Tamron funguje výborně a ve většině situací lépe, než tato Sigma, na druhou stranu uvedený Tamron je zcela jiná cenová hladina.

Máte-li nějaký dotaz, který souvisí s tímto článkem, tak mne můžete kontaktovat přes facebook nebo taky na mé facebookové stránce RC PHOTO.

Obr. 12 – Exif: čas 1/800s; clona f/7,1; ISO 800; ohnisko 105 mm; Fotoaparát: Nikon D7200