Expozice ve fotografii od A do Z

Zjednodušeně řečeno: elementárním principem pořízení snímku (tzv. exponovat) je zachytit přesné množství světla na snímač fotoaparátu. Abychom zachytili přesné množství světla, potřebujeme přesně nastavit 3 základní parametry: expoziční čas, clonu objektivu a citlivost snímače ISO. Pokud jeden z těchto tří parametrů nastavíme špatně, na výsledné fotografii se to projeví tak, že bude tzv. podexponovaná nebo přeexponovaná. Protože když jeden parametr bude nastaven špatně, na snímač se dostane buď méně nebo více světla, než-li v případě správné expozice. Snímky v tomto odstavci znázorňují správnou expozici (na středu) a pak podexponované (tmavé) a přeexponované (světlé) snímky. Mezi každými sousedními snímky je rozdíl dvojnásobku množství průchodu světla, tento rozdíl je vždy označován jako „EV“ (exposure value). Tzn. mezi prvním a druhým je rozdíl „1EV“ (2x více světla), mezi 1. a 3. už jsou „2EV“ (4x více světla), mezi 1. a 4. je rozdíl 3EV (8x více světla), atd. Mezi 1. a 9. snímkem je rozdíl tedy 8EV. (Kdo tomu na první pohled nerozumí tak věřím, že z odstavců níže to vyplyne více.)

Podexponované (tmavé), správně exponovaný (střední) a přeexponované (světlé) snímky

Jak jsem uvedl v úvodním odstavci, tak parametry, na kterých závisí expozice jsou jen 3 a to: expoziční čas, clona objektivu a citlivost snímače ISO. Expoziční čas je čas, během kterého je tzv. exponováno tzn. čas, během kterého fotoaparát „snímá scénu“. Clonu objektivu si můžeme představit jako otvor v objektivu, který propouští světlo a má proměnlivý průměr: čím je průměr menší, tím projde objektivem méně světla a naopak čím je průměr větší, tím projde světla více za stejný čas. Citlivost resp. rozsah citlivosti, který daný fotoaparát podporuje je jeden ze základních udávaných parametrů, který je výrobci udáván. Většina fotoaparátů disponuje základní citlivostí ISO 100, hodnoty větší než 100 jsou zesílení základní citlivosti. Čím je tedy vyšší citlivost ISO, tím je signál více zesílen, což se hodí zejm. když je nedostatek světla. Nutno však počítat s tím, že kromě signálu je zesilován také nežádoucí šum, který se může na fotografiích negativně projevit zrnitostí apod. Více jsou tyto parametry a jejich důsledky popsány v dalších odstavcích.

Na obrázku je expozičně nenáročný snímek, který zvládne z hlediska expozice jakýkoliv průměrný fotoaparát, protože bylo dostatek světla – slunečný den.

Nastavit správný a vhodný expoziční čas bývá především závislé na tom, co fotíme, jak to chceme vyfotit a jaké jsou světelné podmínky. V situacích, kdy je nedostatek světla (např. noc) tak bývá často nastavován dlouhý čas (aby fotoaparát zachytil více světla pro správnou expozici). V těchto situacích ovšem často bývá nutností stativ, protože expozice dlouhé např. 1 sekunda nelze z ruky udržet. Naopak je-li světla dostatek, můžeme používat krátké časy a tím mít jistotu, že nevznikne neostrost způsobená dlouhým časem. Krátký čas také používáme v situacích, kdy chceme tzv. zmrazit pohyb sportovce apod. Naopak dlouhý zase v situacích, kdy chceme dát fotografii „pohyb“ (detailněji je to popsáno níže).

Foceno za tmy, takže použítí dlouhého expozičního času (v tomto případě 1/3 s) bylo nezbytné, navíc dlouhý čas pěkně zvýraznil pohyb ohňostroje.

Průchod světla skrz objektiv nezávisí pouze na průměru clony, ale také na ohniskové vzdálenosti. Tato skutečnost na první pohled může pro pochopení principu být lehce matoucí, nicméně v praxi používáme tzv. clonová čísla. Průměr clony (mm) je roven podílu ohniskové vzdálenosti a clonového čísla (často se udává ve tvaru f/1,4 apod.). Z těchto důvodů výrobci udávají clonová čísla, takže není potřeba nic přepočítávat. Pro fotografy je tedy nejdůležitější clonové číslo a je důležité se orientovat pouze podle něj. Čím je clonové číslo nižší, tím projde na snímač více světla v průběhu expozice, protože clonový otvor má větší průměr. Každý objektiv má výrobcem udávaný rozsah clonových čísel. Tzv. světelné objektivy mají min. clonové číslo např. 1,4; 2,8 apod. Na rozdíl od levných setových objektivů, kde clonové číslo začíná někdy až od 5,6 apod. (závisí na konkrétním modelu objektivu). Jak se orientovat ve značení objektivů a jak poznat jakou má světelnost je popsáno níže.

Grafické znázornění tvaru clony – čím je vnitřní průřez větší, tím projde více světla (odpovídá nízké clonové číslo), naopak čím je vnitřní průřez menší, tím projde méně světla (odpovídá vysoké clonové číslo).

Základní citlivost snímače je ISO 100. Při ISO 100 je signál maximální a tzv. digitální šum minimální, což je žádoucí. Chceme-li navýšit expoziční stupeň o 1EV, je potřeba signál zesílit. Zesílením signálu pro uživatele znamená zvýšit citlivost ISO na vyšší hodnotu. To má v praxi tu výhodu, že při snížených světelných podmínkách fotoaparát (nebo fotograf) zvýší hodnotu ISO, aby mohl správně exponovat. Ovšem jak se říká, nic není zadarmo a je potřeba si uvědomit, že fotoaparát při používání vyšších citlivostí ISO nezesiluje pouze čistý signál, ale signál + šum. V praxi to má za následek tzv. šumivé fotografie (čím vyšší ISO, tím větší šum), na kterých se objevuje „zrnění“ apod. Každý fotoaparát má rozsah použitelností ISO rozdílný a před koupí fotoaparátu je dobré se zaměřit nejen na jeho rozsah ISO, ale i na nějaký test, ve kterém byla citlivost ISO testována. Platí totiž vždy, že max. hodnota ISO, kterou je možné nastavit, je v praxi vždy nepoužitelná, protože míra zrnění je obrovská.

Ve snížených světelných podmínkách, které jsou např. v lese i během slunečného dne je potřeba zvýšit ISO, byť už i clonové číslo je nízké. Zde nastaveno ISO 1600, clonové číslo f/3,2 a expoziční čas 1/1600s.

Výše jsou popsány parametry obecně, nicméně reálně nastavitelné parametry jsou popsány zde. Jednotlivé sloupce tabulky odpovídají nastavitelným hodnotám clonového čísla s krokem 1EV. Řádky odpovídají nastavitelným hodnotám expozičního času s krokem 1EV. Co se týká ISO, tak tam je řada následující: 100; 200; 400; 800; 1600; 3200; 6400; 12800; atd. (mezi těmito citlivostmi je opět krok 1EV). Jelikož krok 1EV je v praxi pro mnohé účely poměrně velký, tak lze nastavovat ještě také zlomky tohoto kroku např. 1/2 EV nebo častěji 1/3 EV tzn. že mezi sousedními hodnotami v tabulce je v praxi možné nastavit ještě jednu nebo dvě hodnoty, které mají jemnější krok než je právě 1EV. Uvedenou tabulku popíšu pro snadnou orientaci několika příklady: např. pro kombinaci expozičního času 1/250s a clonového čísla 2,0 (clona f/2,0) odpovídá hodnota 10 EV. Pro kombinaci expozičního času 1/30s a clonového čísla 5,6 odpovídá rovněž hodnota 10 EV. Jinými slovy řečeno při obou těchto kombinacích clonového čísla a expozičního času dosáhnete stejného výsledku (z hlediska samotné expozice). Tabulka je uvedena pro ISO 100, nicméně pro přepočet na vyšší hodnotu ISO se změní všechny hodnoty v tabulce o počet EV, který přísluší dané citlivosti. Jinými slovy řečeno pro přepočet na ISO 200 se všechny hodnoty v tabulce zmenší o 1 EV, pro ISO 400 se zmenší o 2 EV, pro ISO 800 se zmenší o 3 EV, apod. Opět uvedu příklad, pro expozici 10 EV pro ISO 800 při clonovém čísle 5,6 bude úměrný čas 1/250s.

Tabulka expozičních časů a clonových čísel s krokem 1EV (jednotlivé sloupce odpovídají clonovým číslům s krokem 1EV a řádky odpovídají expozičním časům s krokem 1EV, tabulka platná pro základní citlivost ISO 100)

Pro důkladnější pochopení vazeb mezi výše uvedenými parametry bych zde uvedl několik příkladů expozice s popisem, kde bude naprosto zřetelné jak souvisí se světelnými podmínkami. Naprosto ideálními a jak já říkám expozičně nenáročnými podmínkami je slunečný den okolo poledne. V tomto případě se jedná o situaci, kdy je dostatek světla. Hodnota expozice odpovídá okolo 14-15 EV dle hodnoty v tabulce výše. Takže např. použijeme-li clonové číslo f/4 pak můžeme použít expoziční čas 1/1000s při základní citlivosti ISO 100. Tomuto příkladu nastavení těchto parametrů odpovídá i obrázek v tomto odstavci.

Expozice během slunečného dne – cca 14EV (clonové číslo f/4; expoziční čas 1/1000s a ISO 100)

Během zatažené a deštivé oblohy je logicky viditelný úbytek světla, proto i nastavení odpovídá nižší hodnotě expozice, která se pohybuje okolo 12EV. To v praxi znamená, že musíme upravit některý z expozičních parametrů tak, abychom tento úbytek světla kompenzovali. Zde vycházel čas okolo 1/2000s při maximálně otevřené cloně, kterou má můj objektiv o hodnotě f/2,8 a citlivosti ISO 400. Opět se můžeme podívat na hodnotu v tabulce, kde je u kombinace clonového čísla f/2,8 a času 1/2000s hodnota 14EV, ovšem nutno odečíst 2EV vzhledem k citlivosti ISO 400. Opět jsou to běžné a relativně expozičně nenáročné situace, se kterými nemají problém ani levnější modely fotoaparátů nebo mobilních telefonů (z hlediska správné expozice a množství světla).

Expozice během zatažené a deštivé oblohy – cca 12EV (clonové číslo f/2,8; expoziční čas 1/2000s a ISO 400)

V tomto případě už jsou podmínky expozičně komplikovanější, protože světla je už poměrně málo. Opět porovnejme hodnoty s tabulkou a zjistíme, že už jsme na hodnotách okolo 9EV, což už jsou podmínky, se kterými si ledajaký fotoaparát s objektivem neporadí. Světelností f/2,8 mají už dražší objektivy (levné mají zpravidla f/5,6, což je rozdíl 2EV). Pokud bychom v tomto případě chtěli použít clonu f/5,6 se zachováním délky času 1/1600s, pak by ISO muselo být o 2EV vyšší, tedy 6400, které rovněž ledajaký fotoaparát už nezvládne. Pak by se jedině musel prodloužit čas, což by konkrétně v tomto případě ještě bylo možné, protože tam nějaká časová rezerva ještě přeci jen je. Ovšem pokud by časová rezerva už nebyla, pak nutnost použití externího blesku by byla nevyhnutelná. Podotýkám, že blesk je účinný do omezené ostřící vzdálenosti, takže pokud by byl objekt daleko, nepomohl by už ani blesk.

Expozice ve stínu a během západu slunce – cca 10EV (clonové číslo f/2,8; expoziční čas 1/1600s a ISO 1600)

Situace obdobné tomuto případu jsou už opravdu náročné. Na APS-C modelu jsem fotil na ISO 2500 na min. clonové číslo, které bylo možné (f/3) a přesto čas 1/200s nepovažuji za dostatečně krátký, aby byla 100% úspěšnost udržení délky zaručená. Zkrátka absolutní tma, kde sice jsou okolní světla, je dle mého názoru řazena mezi opravdu náročné podmínky (z hlediska expozice). Obdobné situace nastávají např. při focení koncertů apod., kde čas 1/200s rozhodně není focení na jistotu. Tyto situace žádají světelný objektiv a zároveň fotoaparát, který zvládne minimálně ISO 3200 apod. Obyčejným levným kompaktem nebo mobilem je fotografování bez blesku nemožné (ani s bleskem to není o moc lepší).

Expozice v nočním servisu pod umělým osvětlením – cca 6EV (clonové číslo f/3,0; expoziční čas 1/200s a ISO 2500)

Situace po západu slunce jsou z hlediska světelných podmínek náročné, obzvlášť pokud není nikde žádný světelný zdroj jako v tomto případě. Jedná se o fotografii pořízenou několik desítek minut po západu slunce, kdy sice ještě nebyla absolutní tma, ale rozhodně k tomu nebylo daleko. Na fotoaparátu jsem měl v tu chvíli super světelný zoom Sigmu 18-35/1,8. Neexistuje žádný jiný světelný širokoúhlý zoom s tak vysokou světelností, jako právě tento. Běžně dostupné světelné zoomy mají světelnost f/2,8, což je o cca 1,3 EV horší, než právě tato Sigma.

Expozice po západu slunce – cca 5EV (clonové číslo f/2; expoziční čas 1/60s a ISO 800)

Expozice sice závisí pouze na třech výše popsaných parametrech, ovšem jejich důsledky jsou ještě malinko komplikovanější. Obecně platí, že čím delší je expoziční čas, tím je větší riziko pohybově neostrých snímků, přesto je mnoho způsobů, kde se záměrně dlouhý čas využívá. Jedním z takových případů je tzv. panning efekt. Tento efekt můžete vidět jednak v tomto odstavci, ale také na předchozí fotografii, kde auto je ostré a okolí neostré. Je zde potřeba nastavit dlouhý čas a auto tzv. sledovat, aby bylo dokonale ostré pouze auto. Detailnější popis těchto efektů a možností si můžete přečíst zde na mém blogu, kde jsem publikoval články s názvem dlouhá expozice při fotografování rally (1. a 2. díl).

Principem je nastavit dlouhý čas (zde 1/30s) a vozidlo při pohybu dokonale sledovat ostřícím bodem a v průběhu sledování zmáčknout spoušť a doufat, že se to povede zachytit, protože úspešnost u času 1/30s není velká.

Situace, kdy chceme tzv. zmrazit sebemenší pohyb jako jsou kapky vody apod., pak musíme nastavit co nejkratší čas, aby zmrazení bylo co nejvíce dokonalé. V této situaci jsem fotil oslavu na cílové rampě, kde jsem chtěl, aby vše bylo co nejvíce ostré.

Pro zmrazení pohybu kapek je potřeba volit časy v řádu tisícin sekundy, zde konkrétně 1/2000s

Fotografové krajin velmi často používají velmi dlouhé expozice pro znázornění přirozených pohybů v krajině. Uvedenými pohyby mám na mysli tekoucí vodu, moře, jezera, pohyb mraků na obloze nebo dokonce i pohyb hvězd ve sluneční soustavě. Tyto typy fotografií mají společného to, že je zde použita extrémně dlouhá expozice, která může začínat na hodnotách desetin sekundy, ale i jednotek či dokonce desítek sekund. V případě fotografování hvězd jsou některé expozice dlouhé dokonce několik desítek minut či dokonce jednotek hodin. Jako příklad uvádím vodopád ve Vysokých Tatrách, který jsem fotografoval na čas 20 sekund. Jakmile se podíváte do tabulky EV a nebo to jen tak vyzkoušíte, tak zjistíte minimálně 2 věci: 1) bez stativu to nelze a 2) i když máte ISO 100, clonové číslo maximálně vysoké, tak přesto časy nejsou dostatečně dlouhé. Pro tyto účely se prodávají tzv. neutrální ND filtry, které potlačují expozici. Popis a typy ND filtrů jsou popsány níže.

Expozice délky 20 sekund za bílého dne se neobejdou bez použití silného ND filtru, který potlačuje expoziční hodnotu o 10EV apod.

Ani clonové číslo neovlivňuje pouze samotnou expozici, ale navíc také tzv. hloubku ostrosti (podotýkám, že hloubku ostrosti neovlivňuje pouze clonové číslo, ale také fyzická velikost snímače, vzdálenost fotografovaného objektu a ohnisková vzdálenost). Při zaostření na libovolný objekt je objekt v tzv. rovině ostrosti, ovšem na fotografii se občas jeví ostré i objekty mimo zaostřený objekt a právě toto je tzv. hloubka ostrosti (označována zkráceně HO, nebo z angl. DOF). Jinými slovy řečeno HO je zóna od roviny zaostření, ve které se na snímku jeví fotografované objekty ostré. Závislost Hloubky ostrosti na clonovém čísle je velmi jednoduchá. Čím je menší clonové číslo, tím je také HO menší. Takže chcete-li fotografovat nějaké objekty, které chcete např. oddělit od pozadí, musíte pracovat s malou HO, aby pozadí bylo maximálně neostré. Naopak chcete-li mít na fotografii úplně vše ostré, od popředí až po pozadí, musíte volit vyšší clonová čísla, aby i HO byla vyšší (např. při fotografování krajiny).

Fotografie pořízená na clonové číslo f/3,5, které zde zajistilo dostatečné oddělení fotografované osoby od pozadí. V případě fotografování např. na clonové číslo f/11 by bylo pozadí výrazně ostřejší a v tomto případě rušivější.

Jak jsem již výše uvedl, tak na trhu existuje příslušenství nazývané neutrální ND filtr. Jedná se o „kulaté černé sklo se závitem“, které se našroubuje na objektiv. Černá skleněná vrstva omezuje průchod světla. Každý výrobce udává hodnotu, o kterou se expozice sníží. Hodnoty se zpravidla pohybují od 2EV do 10EV. Jednotlivé filtry lze i kombinovat pro dosažení silnějšího účinku. ND filtry se kromě výše popsané krajinářské fotografie používají také v případě, kdy je dostatek světla a my chceme z důvodu malé HO použít velmi nízké clonové číslo a čas 1/8000s apod. (nejkratší možný čas většiny zrcadlovek). Rovněž se ND filtry používají v oblasti filmu, aby bylo možné natáčet s velmi malou HO na relativně malý počet snímků za sekundu, ale to už tady rozebírat nebudu. Na závěr jen doplním, že každý výrobce značí filtr malinko jinak, ovšem veškerá značení jsou dohledatelná (jedná se o značení prostupnosti světla – tj. o kolik potlačuje filtr EV).

Ukázka ND filtru – při koupí je potřeba soustředit se na vhodný průměr, který odpovídá závitu na objektivu a pak také na hodnotě propustnosti světla.

Udržitelný čas

V případech, kdy nám vychází delší čas, než je tzv. udržitelný (viz. výše), můžeme použít stabilizaci obrazu, pokud jí ovšem daný objektiv má. Na úvod důrazně musím podotknout, že stabilizace nám pomáhá v případech, kdy nejsme schopni udržet čas vlivem otřesů ruky apod. Pakliže fotíme nějaký rychlý pohyb, tak tam stabilizaci za účelem ostrého snímku není možné použít. Vychází to z jednoduchých principů, pokud potřebujeme pohyb zmrazit, pak jedině krátkým časem nebo případně krátkým zábleskem blesku (viz. níže odstavec). Výrobci objektivů udávají hodnoty, o kolik nám stabilizace pomůže při udržení času. Jedná se zejm. o hodnoty okolo 3EV, takže např. pokud nám vyjde udržitelný čas dle výpočtu (na daném ohnisku) např. 1/1000s, pak bychom teoreticky měli udržet čas o 3EV delší, což je cca 1/125s. Vše jsou to teoretické výpočty, které především závisí na tom, jak moc se danému člověku chvějí ruce během expozice apod.

Budete-li potřebovat zvýšit průchod světla (clonové číslo budete mít minimální např. 1,8; exp. čas maximální použitelný na dané focení a ISO na velmi vysoké hodnotě), tak ho nezvýšíte žádným dalším způsobem, hold fyzikální zákony jsou neúprosné. V tuto chvíli zvolíte buď kompromis a zvýšíte ISO i za cenu vyššího šumu (do jisté míry se dá šum odstranit softwarově), nebo prodloužíte expoziční čas i za cenu některých neostrých fotografií. Rovněž můžete aktivovat stabilizaci, pokud jí váš objektiv má, ale podotýkám, že ani stabilizace nefunguje na všechny typy fotografií (viz. odstavec výše). Asi poslední způsob, který zbývá, je umělé nasvětlení objektu externím bleskem. Externí blesk je kapitola sama o sobě a dá se o něm napsat článek minimálně 2x delší, než je tento (snad někdy příště). Externí blesk používám často v kombinaci s dlouhými expozičními časy, klidně i 1/2s apod. Výhoda tohoto řešení je taková, že okolí je pohybově rozmazané, ovšem objekt je ostře zmražen velmi rychlým zábleskem blesku.

Každý, kdo to s focením myslí alespoň trošičku vážně, tak automatický expoziční režim nepoužívá. Důvodem, proč tomu tak je je skutečnost, že tento režim nijak nepracuje v závislosti na požadavcích fotografa, okolnostem apod. Zkrátka jedná se o nějaký algoritmus fotoaparátu, do kterého fotograf nevidí a absolutně neví, co od něj má očekávat. Ostatně konečně jsem se dostal k tomu, proč jsou výše uvedené odstavce tak důležité. Ti, kteří fotí na automatický režim se nikdy s výše uvedenými zákonitostmi nemohli setkat. Naopak my, kteří doopravdy fotíme a nebo si to jen myslíme, tak režimy jako: „auto“; „portrét“; „krajina“; „ohňostroj“; atd. nepoužíváme. Pro nás jsou důležité režimy: M, A, S a potažmo P (viz. popis níže). Na závěr podotýkám, že citlivost ISO se volí zvlášť v menu (resp. kombinacemi tlačítek na těle – viz. informace v uživatelské příručce fotoaparátu) a to buď automaticky, nebo manuálně.

Režim priority clony (značení Nikonu A) je jeden z tzv. poloautomatických režimů. V tomto režimu fotograf nastavuje clonové číslo manuálně (podle potřeby) a fotoaparát automaticky nastaví čas. Při kombinaci s pevně nastavenou citlivostí ISO lze docílit toho, že 2 ze 3 parametrů budou závisle pouze na fotografovi a třetí parametr nastaví automaticky fotoaparát. Já osobně tento režim používám asi z 80% případů. Důvodem, proč je tento režim u mne oblíbený, je jistá kontrola nad hloubkou ostrosti. V podstatě ISO nebo expoziční čas mne často nezajímá, ale HO mne zajímá skoro vždy. V podstatě 100% vážek fotím na režim A, nastavím si clonové číslo dle potřeby, takže jestli je pak čas např. 1/320s nebo 1/2000s je mi jedno. Ovšem je nutné ISO přizpůsobit světelným podmínkám. V kategorii sportovní fotografie fotím často na f/2,8 abych oddělil objekt od pozadí, proto i ve sportovní fotografii si najde režim A alespoň u mne velké uplatnění. Naopak u krajin potřebuji HO vyšší, takže tam naopak nastavuji vyšší clonová čísla např. f/11 a opět v režimu A.

Režim priority času (značení Nikonu S) je další tzv. poloautomatický režim. Jak už asi tušíte, u tohoto režimu nastavuje fotograf čas a fotoaparát nastavuje automaticky clonu. V kombinaci s nastavením konstantní hodnoty ISO má fotograf opět 2 ze 3 parametrů plně pod kontrolou. Tento režim je vhodné používat tam, kde chcete vytvořit nějaký dynamický děj (ať už velký, nebo menší), protože čas musíte mít plně pod kontrolou. Rovněž lze tento režim používat tam, kde chcete předmět tzv. zmrazit. Další možností pak je situace, kdy chcete mít „jistotu“ udržení expozičního času. Co se týká používání tohoto režimu u mne, tak já ho používám asi z 15% případů a to při focení panningu v mnoha podobách (viz. předchozí články na mém blogu o dlouhé expozici ve fotografii motorsportu). Dále tento režim používám občas při focení v noci v kombinaci s externím bleskem. Jinak tento režim moc nepoužívám, ale někomu jinému se s ním bude pracovat třeba lépe, než s režimem A.

Konečně se dostávám k poslednímu ze čtyř hlavních režimů, kterým je manuální režim. Jak už z názvu vyplývá, režim je plně manuální, takže uživatel nastavuje jak clonu, tak i čas (bez jakékoliv vzájemné vazby). V kombinaci s nastavením konstantní citlivosti ISO se dá docílit toho, že má fotograf všechny 3 parametry pro nastavení expozice plně pod kontrolou. Máte-li takový fotoaparát, který zvládne slušně i vyšší hodnoty ISO, můžete nastavit automatické ISO. Výsledkem pak bude, že fotograf nastaví pevně jak čas, tak i clonu, ovšem citlivost ISO se přizpůsobí podmínkám. Já osobně tento režim používám asi v 5% případů, hlavně v noci v kombinaci s externím bleskem (blesk řízen TTL). Dále tento režim používám při focení velmi dlouhých expozic s ND filtry, protože v těchto extrémních situacích nefunguje poloautomat na 100%.

Než shrnu 3 výše popsané režimy, tak bych se asi jednou větou zmínil o čtvrté režimu, který je označen jako P. V tomto režimu si fotoaparát hlídá optimální expozici (vhodný čas i clonové číslo), ale uživatel může měnit najednou kombinaci času a clony. Doposud během cca 8 let jsem tento režim ani jednou nepoužil, ale věřím, že se určitě může hodit a jedná se o zajímavý režim, který doplňuje výše popsané režimy. Jak jsem uvedl výše, poloautomatické režimy volím já osobně dle priorit, které mám pro každý typ fotografie. Veškeré vážky fotím na prioritu clony, rovněž auta, kde chci mít oddělené pozadí a také miniatury z dálky, kde zpravidla dávám vyšší clonové číslo, abych měl vykreslené větší okolí. Prioritu času naopak používám u fotek z boku, z vnitřku zatáčky apod., kde čas je pro mne hlavní priorita fotografického záměru. Manuální režim používám zcela výjimečně, pouze v případech, kdy je extrémně málo světla a v okolí jsou zdroje umělého osvětlení, blesků, apod.

K tomu, aby výše uvedené poloautomatické režimy (i neuvedené a mnou nedoporučované plně automatické režimy) fungovaly spolehlivě, je potřeba správně změřit expozici, aby fotoaparát správně dopočítal parametr času (A režim), clony (S režim), apod. Zrcadlovky používají 3 základní metody, které se pro poloautomatické režimy dají nastavit (každý výrobce to značí lehce jinak). Nikon D7200 disponuje celoplošným měřením matrix (tento používám já a funguje výborně u nových typů zrcadlovek). Druhý typ měření je integrální se zdůrazněním středu, což je také celoplošné, ovšem vyšší význam a prioritu má středová oblast pole (na ostřícím bodu je toto měření nezávislé). Poslední typ měření je bodové, které měří expozici v blízkém okolí ostřícího bodu, takže zaručuje správnou expozici objektu vždy, ať už je okolí jakékoliv.

Přechodový filtr je v podstatě druh ND filtru, který ovšem nepotlačuje expozici ve své celé ploše, ale např. jen v horní polovině se zvyšující intenzitou. Tyto filtry se používají v případech, kdy potřebujeme snížit EV jen v určité části fotografie. Typickým příkladem je obloha, ať už během dne, tak i během západu slunce apod. Na fotografii je ukázka s filtrem i bez filtru. Doplním jen, že kromě fyzických filtrů je možné dnes použít v některých případech software a přechodový filtr v něm (SW filtr je použit i na tomto obrázku).

Dynamický rozsah scény je rozsah mezi nejtmavším a nejsvětlejším místě na scéně, který je stupňován v jednotkách EV. Čím je tento rozsah vyšší, tím je lepší mít k dispozici fotoaparát, jehož dynamický rozsah je rovněž vyšší, aby nedocházelo k nenávratně podexponovaným nebo přeexponovaným plochám.

Složitější situace, které se týkají dynamického rozsahu nedělají moderním zrcadlovkám v podstatě žádný problém.

Jak zjistit, jakou má objektiv světelnost ?

Základem všeho je formát RAW, který je v podstatě surový výstup z fotoaparátu a je nekomprimovaný tzn. obsahuje maximální množství informací o všech pixelech. Všechny soubory jpg, do kterých fotí 99% běžných uživatelů jsou jednak komprimované a pak také jsou již nějakým způsobem barevně upravené přímo algoritmem ve fotoaparátu. RAW soubory jsou v porovnání s JPG tedy vždy méně kontrastní, ovšem potřebný kontrast, vykreslení stínů, korekci expozice, úprava saturace, úprava barevných tónů, úprava hranového kontrastu, úprava barevné teploty apod. jim dá až koncový uživatel v softwaru určeným právě pro tyto úpravy. Moderní softwarové úpravy, styly a presety jsou poslední dobou masově rozšiřovány mezi širokým spektrem fotografů. Bez exportu RAW souborů si já už fotografii ani nedokážu představit. Na obrázku můžete vidět půlenou fotografii, kde jde vidět rozdíl mezi surovým RAW souborem a vyexportovaným (= upraveným). Kromě toho všechny fotografie v tomto článku jsou upravené = vyexportované fotografie z RAW souborů.

Výše uvedené principy jsou ty nejzákladnější principy, které je dobré znát pro základní operace a práci s fotoaparátem potažmo se zrcadlovkou. Pro fotografování netypických, netradičních apod. fotografií je samozřejmě možné experimentovat s čímkoliv a jakkoliv. Poslední fotografii v tomto článku jsem záměrně podexponoval, což je základ této fotografie. Dalším důležitým faktorem byl úhel dopadajícího světla resp. skoro protisvětla. Na závěr jsem provedl v SW mírné úpravy, které spočívaly ve větším ztmavení tmavých ploch a ve větším zesvětlení světlých ploch tedy prachu za autem.

Máte-li nějaký dotaz, který souvisí s tímto článkem, tak mne můžete kontaktovat přes facebook nebo taky na mé facebookové stránce RC PHOTO.

Kromě používání a aplikování vyše uvedených principů můžeme snímek záměrně a poměrně hodně podexponovat, čimž můžeme získat zajímavé inovace v oblasti provedení fotografií. Prach byl osvětlen silným ostrým světlem, zatímco část okolí byla tmavá a nebo také ve stínu.