#6 Fotografujeme sport – Full frame versus APS-C

Jaký fotoaparát na sport a reportáž, Full Frame nebo APS-C? Tato otázka koluje nejen českým internetem poměrně často. Nejčastěji jsou v souvislosti s tímto tématem skloňovány dvě zrcadlovky Nikon a to APS-C D500 nebo full frame D750. Oba tyto fotoaparáty je možné pořídit přibližně za stejnou cenu a oba jsou to už pokročilé modely. Sport a reportáž jsou asi jedny z nejspornějších žánrů při výběru a rozhodování se mezi FF a APS-C.

Vzhledem k tomu, že k fotografování sportu mám velmi blízko už skoro 10 let, rozhodl jsem se shrnout některé důležité parametry a skutečnosti právě při výběru dané koncepce.
Nebudu vás nabádat k tomu, abyste dali přednost FF (byť jsem tvrdě zastáncem právě FF a jsem si jistý, že v mém případě tj. ta lepší volba), ale položím vám několik klíčových otázek, na které když si odpovíte, tak zjistíte, která koncepce je pro vás ta správná.

Priority fotografa sportu

Existují dvě skupiny sportovně-reportážních fotografů. První z nich je skupina fotografů, kteří fotí pouze momenty a akce, ve kterých je aspekty, jako je malá HO, pestrost záběrů, výtvarná fotografie, „kreativně neostrá“ fotografie apod.  absolutně vůbec nezajímají.

Druhá skupina jsou výtvarní fotografové, jejichž nejvyšší priorita je mít maximálně různorodou, často i netradiční reportáž z dané akce (ve které může být například i několik poměrně diskutabilních záběrů z pohledu kvality a provedení, nicméně klíčové je mít pestrou, různorodou a netradiční fotogalerii).

Já bych se zařadil spíše do druhé skupiny a k fotografům, kteří tímto stylem fotí také mám velký respekt a obdiv. Nicméně tímto dělením bych chtěl poukázat na jednu podstatnou skutečnost a to na to, že každý fotograf má odlišné priority a nelze určit jednoznačný závěr, zda je lepší FF nebo APS-C. Proto jsem sestavil několik otázek, na které je potřeba brát ohled právě v souvislosti s danými prioritami, které má každý fotograf odlišné.

Klíčové otázky při výběru

Nikoho se na nic nemusíte ptát a už vůbec ne na fórech, kde jsou odborníci i s kompakty. Plně postačující může být, když si sami sobě zodpovíte níže uvedené otázky, ze kterých vyplynou vaše priority a potřeby pro fotografování. Tyto otázky se pak dále v tomto článku pokusím detailněji rozebrat.

1. Z jakých vzdáleností fotíme?

2. Jaká používáme ohniska (event. i světelnost)?

3. Jak moc je pro nás důležitá malá hloubka ostrosti tj. více oddělený objekt od pozadí? Jak moc chceme pracovat s bokehem?

4. Světelné podmínky, ve kterých nejčastěji fotíme (haly, exteriér, noční fotografování, apod.)? Jaké máme požadavky na citlivost ISO?

5. Jaký máme požadavek na sekvenční snímání? Je frekvence cca 6 fps dostačující, nebo jsou sporty natolik dynamicky proměnlivé, že 10 fps je nezbytně nutné?

6. Jaké máme požadavky na přesnost ostřícího systému?

7. Jaké máme požadavky na rozložení AF bodů ostřícího systému?

8. Je možné v případě FF zrcadlovky fotit ve vybraných situacích do APS-C cropu (z důvodu delší ohniskové vzdálenosti apod.)? Podotýkám, že APS-C crop má cca o 60% menší rozlišení, než FF rozlišení.

9. Jaký máme rozpočet? Za zvážení může stát i starší FF tělo, než-li nové APS-C apod.

#1 – Ostřící vzdálenosti

V souvislosti s tímto tématem může být důležité kritérium ostřící vzdálenost v závislosti na používaném ohnisku. Máme-li tedy například klasický objektiv 70-200/2,8, pak při použití APS-C těla získáme na delším konci ekvivalentní ohnisko 300/2,8. Fotíme-li tedy ve zhoršených podmínkách vzdálené objekty, pak se APS-C může hodit v případech, kdy ho používáme jako „telekonvertor“ (tj. využíváme crop faktoru k prodloužení ohniska).

Na druhou stranu zkusme se zamyslet nad tím, zda by při použití FF nebylo možné přistoupit blíže k objektu (někde a někdy to lze, někde to naopak nelze), nebo zda by více prostorová fotografie nebyla rovněž zajímavá.

Jaká je moje osobní zkušenost? Postupem času jsem zjistil, že APS-C tělo je pro mne z tohoto hlediska zbytečné. Nicméně doplnil jsem v roce 2018 svou foto výbavu objektivem Tamron 150 – 600mm VC USD A011, který používám asi na 10-20% sportovních akcí, na kterých vím, že budu delší ohnisko potřebovat. Typickým příkladem, kde tento objektiv používám jsou akce: Dny NATO, Motorové čluny a okruhové závody. Všechny uvedené akce mají společného to, že se fotí z velkých vzdáleností a nedá se k fotografovaným objektům přijít dostatečně blízko.

#2 – Ohniskové vzdálenosti

Tato otázka do jisté míry souvisí s předchozí. Opět je důležité si uvědomit, jaké ohniskové vzdálenosti používáme, jaké chceme používat a jak velké detaily nebo naopak prostorové fotografie fotíme. S touto otázkou souvisí i světelnost daných objektivů. U Full Frame bych zde ještě uvedl další důležitou vlastnost a to jsou naopak ultra široké objektivy. Díky této koncepci lze použít extrémně široké ohniska s klasickým lineárním zkreslením (tzn. „nerybí“ oka). Typickým příkladem je objektiv IRIX 11mm f/4, který je lineární full frame objektiv s úhlem záběru 126°.

Jaká je moje osobní zkušenost? Aktuálně mám na Full Frame objektivy od ohniskové vzdálenosti 11mm do 600mm tzn. že fotím v úhlech záběru od 126° do cca 4°. Moje foto výbava aktuálně tedy zaujímá poměrně široké spektrum co do ohniskových vzdáleností, takže mne 1,5x kratší ohniska nelimitují, ale naopak jsou pro mne přínosem. Nejčastěji používám Tamron 70-200mm VC USD a pevný Nikkor 24mm f/1,8 ED. Tyto dva objektivy jsou aktuálně mé nejpoužívanější a zároveň nejoblíbenější a dá se s nimi fotit klidně 80-100% případů (závisí to na konkrétní akci).

#3 – hloubka ostrosti

Mezi hlavní lákadla, které FF nabízí patří práce s menší hloubkou ostrosti. Tento důvod byl můj hlavní důvod přechodu, proč jsem právě na FF přešel. Mám rád jednak oddělené objekty od pozadí a pak také bokeh, který daleko více vyniká právě na FF. V souvislosti s tímto bodem mnoho lidí píše, že f/1,8 zoom na APS-C do značné míry může nahradit f/2,8 zoom na FF. Toto posuzovat nebudu, nicméně pevná skla jsou světelná i na FF, kde je práce s HO zase minimálně o jednu „úroveň“ lepší. Kromě toho i z praxe opět mohu potvrdit, že práce s HO a bokehem je viditelně lepší opět u FF.

Mnoho lidí srovnává na internetu HO mezi FF a APS-C špatným způsobem a to tak, že fotí ze stejného místa fotografie na ohnisko např. 70mm na FF a cca na 50mm (tj. po přepočtu 50×1,5 = 75mm) na APS-C. Nicméně v těchto situacích se menší HO u FF moc neprojeví. Je třeba nasadit stejný objektiv i na FF, tedy těch 50mm a udělat pár kroků blíže k fotografovanému předmětu pro zachování stejného výřezu, jako na APS-C. Rozdíl v HO pak bude výrazně větší a to je právě to, o co minimálně mě jde.

Jaká je moje osobní zkušenost? Hloubka ostrosti resp. malá hloubka ostrosti je pro mne osobně priorita č.1, proto aktuálně používám dvě FF těla.

#4 – citlivost ISO

Velmi často diskutovaným tématem je digitální šum. Diskuze na internetu bývají různé, někteří říkají, že žádný APS-C model nemůže být z pohledu šumu lepší, než FF. Jiní zase říkají, že Nikon D7200, D7500 a D500 dokáže z pohledu šumu konkurovat FF modelům. Pokud srovnáme například cenově podobné modely D500 vs. D750, tak dle laboratorních testů vychází lépe full frame. Rovněž pokud srovnáme D7200 vs. D600 (s těmito modely mám i zkušenosti a teoretické předpoklady mohu jen potvrdit). Zkrátka full frame má větší pixely a i když je zpracování obrazu nových APS-C výborné, tak v mnoha ohledech to koncepci full frame nestačí. Na druhou stranu je nutné ale dodat, že dnešní APS-C modely jsou na tom o poznání lepší, než starší APS-C, které byly třeba i profesionální (např. D500 vs. D300). Digitální šum je viditelně nižší u FF těla, dokonce i při fotografování na velmi nízké hodnoty jako je ISO 640 a následném postprocesu (vykreslení stínů, zvýšení kontrastu, korekce expozice, atd.) se šum na APS-C místy velmi agresivně projevuje. U D600 je šum na velmi dobré úrovni a pokud neděláte agresivní úpravy v postprocesu, pak i ISO 4000 – 6400 je u D600 použitelné. Nutno také dodat, že pokud fotíte v halách (viz. fotografie), kde je nedostatek světla, pak hodnoty jako ISO 4000 nejsou nic neobvyklého. Každopádně šum moc neřeším a když na fotce je, tak tam hold je. Pokud šum není barevný, pak mě to ani moc nevadí, ale obecně jsem nakloněn modelům full frame a D750 v tomto ohledu maximálně splňuje mé požadavky.

#5 – sekvenční snímání

Sekvenční snímání je právě jeden z argumentů, který má podporu u příznivců APS-C Nikonu D500. Jedná se o profesionální model, který má 10 fps, což je v porovnání výrazně více, než cenově srovnatelný FF model D750.

Jaká je moje zkušenost? Sekvenční snímání 5,5 resp. 6,5 jako mají mé FF těla je pro mne dostačující. Fotím stylem, že nejlepší fotografie publikuji a nic jiného mne nezajímá. Úspěšnost zaostření má i D600 velmi dobrou, takže z tohoto pohledu více fps nepotřebuji. I když neříkám, že na pár vybraných situacích by se 10, 12 apod. fps nehodilo, ale pokud bych tuto frekvenci musel mít na APS-C těle, pak o ní nemám zájem, protože bych tímto přišel o pro mne vyšší prioritní parametry FF.

#6 – přesnost ostřícího systému

Jako první aspekt, na který bych chtěl upozornit v souvislosti s ostřícím systémem je rychlost a přesnost event. úspěšnost zaostření. Obecně se dá říct, čím je ostřící systém lepší, pak je na sport lepší. Nicméně existuje řada sportů, které se dají zcela normálně fotit i s průměrným ostřícím systémem (jako má například Nikon D750 nebo i D600). Samozřejmě čím je ostřící systém lepší, tím se zvyšuje úspěšnost správně zaostřených snímků a fotograf má tak větší komfort pro fotografovaní.

Jaká je moje zkušenost? Vzhledem k tomu, že úspěšnost zaostření a přesnost pro mne není priorita č.1, pak na sport nepotřebuji tělo jako je Nikon D500. Sáhl jsem tedy po alternativě v podobě FF, tedy Nikonu D600 a D750. Oba tyto FF modely mají papírově horší ostřící systém, nicméně lepší systém z pohledu úspěšnosti zaostření nepotřebuji. Tímto mám na mysli to, že i s mými FF těly mám úspěšnost zaostření poměrně vysokou a do výsledné fotogalerie dávám jen zlomek všech pořízených snímků (ostatní snímky smažu byť jsou třeba téměř dokonalé, protože s počtem snímků ve fotogalerii by se to nemělo přehánět). Ohledně ostřícího systému Nikonu D600 jsem napsal poměrně rozsáhlý článek: Sport s Nikonem D600, na který bych vás (koho to zajímá podrobněji) rád odkázal.

#7 – rozložení AF bodů

Co se týká rozložení ostřících bodů, tak zde se mohou FF fotoaparáty dostávat do zdánlivé nevýhody tím, že mají rozmístěny AF body blíže ke středu (když tedy nepočítám profesionální model D5 apod. nebo bezzrcadlovky série „Z“ jejichž AF body jsou i v rozích). Nicméně i u zrcadlovek může být tato nevýhoda zdánlivá, protože po přepnutí do režimu crop (tedy APS-C výřezu) jsou body relativně na velké ploše. Na druhou stranu člověk si nekupuje Full Frame, aby trvale fotil do APS-C cropu, takže tato nevýhoda je u FF svým způsobem oprávněná.

Jaká je moje zkušenost? Vzhledem k tomu, že FF těla, která mají rozložení AF bodů na poměrně velké ploše se pohybují aktuálně v ceně od cca 60 tis. Kč (Z6) do cca 150 tis. Kč (D5), pak si člověk hodně rychle začne rozmýšlet, zda ty body v rozích apod. skutečně potřebuje. Vzhledem k omezenému rozpočtu tedy v tomto případě improvizuji a to tak, že:

1. Ostřím na např. středový bod a následně překomponuji. Toto samozřejmě nelze provádět vždy, ale maximálně u vzdáleně pohybujících se objektů (např. když fotím nějakou miniaturu v krajině) nebo u statických objektů.
2. Mám předostřeno na místo, kudy počítám, že se bude objekt pohybovat. Tato metoda má rovněž své limity zejm. ve spolehlivosti a přesnosti zaostření.
3. Používám živý náhled, který ovšem má taky své nemalé limity.
4. Snímky ořezávám – tento bod přesněji popisuji v kapitole č. #8.

#8 – ořezy

Mnoho lidí používá APS-C tělo, jako „telekonvertor“. Full frame fotoaparáty mají jednu velkou výhodu v tom, že se na nich dá aktivovat režim crop faktoru, takže přenastavit Full Frame fotoaparát do „APS-C módu“ je otázkou několika sekund. Jediná „daň“, kterou za APS-C mód na FF těle zaplatíte je omezené rozlišení a menší obraz v hledáčku. Full Frame modely se snímačem 24MPx mají rozlišení v APS-C režimu přibližně 10 Mpx, což je pro webové publikace a nějaké menší tisky pořád dostatečné. Ti, kteří mají FF těla s extrémně velkým rozlišením, jako je D850 nebo Z7, pak myslím, že se s tímto problémem nemusí vůbec zabývat. Zrcadlovky APS-C pochopitelně nemají jakýsi „mód full frame“, takže se dostáváme k zajímavému výsledku, který jasně hovoří ve prospěch fotoaparátu full frame.

Jaká je moje zkušenost? Do APS-C cropu na FF prakticky vůbec nefotím, ale fotím do plného rozlišení z toho důvodu, abych mohl následný ořez udělat až při postprocesu. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že ze stejného místa a ohniska zachovám zajímavé popředí nebo pozadí. Jako ukázku jsem použil jednu neoříznutou fotku a druhou po ořezu. Kdybych na tomto místě fotil do APS-C cropu, pak bych přišel o část zajímavého popředí, protože bych obdélníkový ořez měl samozřejmě na středu (AF body u D600 jsou velmi blízko středu). Pokud by mě rozložení AF bodů nelimitovalo, pak minimálně mohu tímto způsobem více využívat křížové body a přesto komponovat relativně do rohu nebo zlatého řezu. Ačkoliv funkce APS-C cropu je zajímavá, prakticky vůbec jí nepoužívám. Nicméně výhody FF těla jsou v tomto ohledu asi nesporné. Na druhou stranu velmi dobré pokrytí ostřícími body, jako má D500 je rovněž výhoda, díky které se dá komponovat i poměrně do rohu, takže na ořezy mnohdy ani nemusí dojít.

#9 – Cena

Prvních 8 bodů může být fajn, ale celé to může ztroskotat na rozpočtu. Je nutno si přiznat, že vybavení sportovního fotografa je finančně náročnější než-li např. vybavení krajinkáře nebo portrétního fotografa. (Samozřejmě někdo může namítat, že se dá vyfotit skvělá fotka i mobilem, což pravda asi je, sejde-li se několik okolností. Sportovní fotograf ale musí být schopen vyfotit cokoliv, kdekoliv, jakkoliv a bez jakýchkoliv problémů, takže tyto názory o sportovní fotografii neberu vážně. Sportovní fotografie není street, kde když někdo vyfotí černobílé víko od kanálu mobilem a hned je to umění. Každopádně úvaze na téma umění ve fotografii se zde nechci věnovat, proto přejdu raději k tématu …)

Obecně se dá říci, že APS-C modely jsou finančně dostupnější, nicméně nemusí to být vždy a všude úplně pravda. Zajímavou alternativu mohou být bazarové modely starších Full Frame fotoaparátů, kterými jsou např. D600 (který mimochodem aktivně používám) a rozhodně se nedá říct, že by byly horší, než-li alternativní APS-C modely (D7200 apod.). Na snímku můžete vidět fotografii, která je pořízená právě Nikonem D600 a Tamronem 70-200mm f/2,8 VC USD. Ačkoliv se nejedná o žádnou profesionální výbavu, tak s touto kombinací se dá toho vyfotit opravdu hodně a ve výborné kvalitě. Ostatně můžete si přečíst nejednu mou recenzi na téma Nikon D600 nebo na téma Tamron 70-200mm f/2,8 VC USD (stačí navštívit můj blog). Jedná se o kombinaci těla a objektivu, která se dnes dá pořídit na bazaru okolo 30 000 Kč. Já osobně touto kombinací vyfotím asi 80% sportovních fotografií a několik desítek sportovních akcí ročně a rozhodně se nedá říct, že by to byl problém, byť to jisté limity má.

Závěr

Závěr nechám tentokrát na vás, i když jsem tvrdě zastáncem FF, ale to je možná proto, protože mé priority plynoucí z výše uvedených otázek jsou pro mne třeba odlišné, než od někoho dalšího. Zkuste si zodpovědět výše uvedené otázky a třeba v nich naleznete směr, kterým se chcete vydat. Na úplný závěr bych vás chtěl pozvat na příští článek tohoto seriálu fotografujeme sport. Fotograf by měl být vždy ve střehu a schopen zareagovat na jakoukoliv situaci a právě o tom budu psát v příštím díle.