Po nějaké menší pauze zde dávám další článek ze série „Rok s …“, ve které zveřejňuji praktické uživatelské recenze foto techniky po cca 1 roku používání. Tentokrát jsem se zaměřil na objektiv Sigma 18-35mm f/1,8 DC HSM ART. V minulém roce jsem zde zveřejnil praktickou recenzi tohoto objektivu, která byla zaměřena na První dojmy ze Sigmy 18-35mm f/1,8 DC HSM ART. Tímto článkem bych chtěl na již publikovaný článek navázat, doplnit ho a v podstatě také potvrdit to, co je v něm uvedeno s odstupem 1 roku používání. Celý tento článek je výhradně zaměřen na ostřící systém tohoto objektivu, protože optická kvalita je výborná.
Malá hloubka ostrosti
Vzhledem k tomu, že tento zoom objektiv je vysoce světelný, tak umožňuje do jisté míry práci s hloubkou ostrosti. Na obrázku je auto v driftu, kde jsem záměrně zvolil nízké clonové číslo. Tím, že byly nepříznivé podmínky je expoziční čas relativně dlouhý a zajímavě vynikají kapky vody, dopadající na auto. Tento typ focení je v případě této sigmy poměrně spolehlivý, zejména na body v blízkosti středu. Dále bych v tomto odstavci zmínil, že co se týká chromatické aberace, tak ta na ostrých hranách v podstatě nikde není, občas se ale objeví v bokehu. Nicméně i když se aberace někde objeví, tak neodpoutává pozornost, člověk jí opravdu musí hledat, než jí někde najde.
Extrémní panning
V případech, kdy je zvolena extrémně dlouhá expozice, která je na (možná i za) hranici „udržitelnosti“ je situace odlišná vzhledem k vyšší HO (při vyšším clonovém čísle). Tyto typy panningů mám rád, protože jsou extrémně dynamické a poměrně náročné na focení. V těchto případech kvality objektivů a jejich ostřících systému v podstatě nerozhodují. Vše má v rukou fotograf a jeho zkušenosti. Pokud tedy rádi fotografujete tyto typy fotografií, tak se Sigmou rozhodně nebudete zklamáni. Přesto bych zde podotkl, že objektiv nemá stabilizaci, takže vše je jen na vás a v podstatě i na řidiči, který pro dokonalý panning musí udržet konstantní úhel vůči fotografovi, aby výsledný efekt byl co nejlepší.
Rychlý pohyb v blízkosti
Zatímco pohyb driftovacích aut na vodě v ostrých zatáčkách, jak je zobrazeno výše, je z pohledu ostření extrémně pomalý, pak buginy jsou přesným opakem. Poprvé jsem fotografoval ME autocrossu a nestačil jsem se divit, jaké vlastnosti mají tyto stroje tím, že jsou extrémně výkonné a lehké. Pro rychlé pohyby z bezprostřední blízkosti jsem raději volil vyšší clonová čísla a vlastně ani nebyl důvod dávat nižší. Nicméně u nízkých clonových čísel je u podobných pohybů problém, obzvlášť na krajní AF body. Zatímco v Přerově si Sigma vedla velmi dobře, tak na jednom závodu Endura, který jsem fotil v lese, to bylo výrazně horší. V lese je nedostatek světla, takže i za denního světla jsem musel clonu hodně otevřít, což se výrazným způsobem podepsalo na úspěšnosti zaostření.
Pohyb k fotografovi
Při pohybu k fotografovi je ostření na krajní body složitější (obr. 4), než při fotografování z konstantní vzdálenosti (obr. 5). Fotografování tohoto typu pohybu je z hlediska ostření od clonových čísel f/4 v podstatě OK. Nicméně problém s krajními body na nízká clonová čísla není jen při dynamických pohybech, ale také při statických situacích. Těžko říct, do jaké míry je to způsobeno objektivem a do jaké míry fotoaparátem D7200, který pro tyto účely používám. Podotýkám, že BF ani FF na objektivu nemám, na středový bod ostří naprosto přesně.
Krajní ostřící body na panning
U krajních ostřících bodů ještě zůstanu, tentokrát se zaměřením na pohyb, kdy auto jede bokem k fotografovi tj. udržuje cca konstantní vzdálenost. Tyto situace jsou pro ostřící systém snazší, protože vzdálenost od objektu k fotografovi se nijak dramaticky v průběhu expozice nemění.
Skrz vodu
Při fotografování z boku používám i nižší clonová čísla kvůli hloubky ostrosti. V tomto případě jsem chtěl oddělit kapky od pozadí a také zároveň je tzv. zmrazit. Kromě toho a přesto všechno zůstalo auto ostré a to téměř na všech fotografiích, které jsem podobným způsobem fotil. V podstatě stačilo jen používat body v okolí středu tzv. křížové, které tomu (minimálně u těla D7200) dokázaly výrazným způsobem pomoci.
Ve tmě a bez blesku
Ve tmě ostří Sigma na křížové AF body poměrně dobře. Vzhledem ke své světelnosti není nutné vždy používat blesk, takže je zde také větší prostor pro experimentování s časem.
Ve tmě s bleskem
I v úplně tmě, kde použití blesku už je nezbytné, funguje Sigma velmi dobře (opět se bavím o křížových AF bodech). Co se týká podobných fotografií, jako je tato, tak se dá dosáhnout úspěšnosti minimálně 80%, což osobně považuji za dostatečné na to, že se jedná o prostředí bez jakéhokoliv osvětlení.
Na jistotu
Ve všech výše uvedených bodech upozorňuji na riziko okrajových AF bodů. Toto je zrovna příklad, kterému říkám focení na jistotu, protože HO je dostatečně velká a expoziční čas dostatečně krátký na to, aby nehrozilo nežádoucí rozostření snímku. Je to zcela obyčejný snímek, ale v ideálních podmínkách, takže není třeba se obávat neostrých fotografií (pokud tedy udržíte AF bod na jezdci, ideálně na jeho hlavě). V souvislosti s tímto odstavcem bych chtěl napsat něco k mechanickým vlastnostem tohoto objektivu, které jsou naprosto perfektní. Chod prstenců, vnitřní ostření a zoomování, použité materiály a hlavně odolnost proti prachu jsou na špičkové úrovni. Během 1 roku používání nemám uvnitř objektivu ani jedno smítko mikroprachu a to ani nepoužívám UV filtr. Jediná ochrana objektivu, kterou mám je neoprenový obal tzv. Lens-protect.
Lidé
Jak jsem uvedl výše a také v předchozím článků, tak v podstatě jediný problém s tímto objektivem jsou krajní AF body. Statické portréty a také statické detaily fotografuji dvěma způsoby: a) Zaostřit na středový bod a následně překomponovat, nebo b) zaostřit na střed a v postprocesu provést větší ořez (viz. tento příklad, pro účely webu dostačující, byť ne zcela ideální).
Použití na Full Frame zrcadlovce
Tento objektiv je určen pro APS-C zrcadlovky, nicméně na ohnisku 35mm není špatný ani na Full Framu, protože vinětace zde je minimální, obzvlášť při demontáži sluneční clony. Nafotil jsem několik desítek fotek Nikonem D600 a pocitově se mi zdá, že AF je lepší. Zatím tento bod nebudu nijak do hloubky rozebírat, časem se k tomu možná vrátím v nějakém krátkém článku.
Závěrem
Shrnutí vlastností tohoto objektivu je poměrně jednoduché. Optické a mechanické vlastnosti jsou parádní. Co se týká AF, tak minimálně na těle D7200 je dostatečný, byť ne zcela bezchybný. Středové a křížové ostřící AF body jsou dobré, ale na krajní body nastává problém zejména na nízká clonová čísla. Na tuto nevýhodu jsem zde poukazoval ve většině odstavcích. Dále bych chtěl zdůraznit, že přesnost AF není závislá pouze na objektivu, ale na kombinaci objektivu a fotoaparátu, takže je dost možné, že uvedená slabina není slabina objektivu, ale slabina těla D7200. Přesto všechno objektiv samozřejmě doporučuji a je to velmi dobrý pomocník.
Máte-li nějaký dotaz, který souvisí s tímto článkem, tak mne můžete kontaktovat přes facebook nebo taky na mé facebookové stránce RC PHOTO.
Napsat komentář